Někde jsem slyšela, že již dávno neplatí rčení „Co Čech, to muzikant.“ a že lidé si již nezpívají. Včera jsem se přesvědčila, že to není pravda. Se studentkami, dobrovolnicemi z programu SetKavárna Sandrou, Gabi a Bárou, jsme včera obcházeli pokoje pacientů na oddělení dlouhodobé následné péče Nemocnice ve Frýdku-Místku a společně s kolegou Petrem zpívali vánoční písně a koledy. Na všech pokojích jsme byli vítáni s úsměvem a dychtivostí. Vůbec nevadilo, že nejsme profesionální sbor, že nejsme pěvecky dokonalí, že se čas od času někde vloudil falešný tón. Když je zpíváno od srdce, tak na tom vůbec nezáleží. Pacienti se přidávali k nám, zpívali, nebo si jen tak pobrukovali. A nevěřili byste, jak dospěláka umí potěšit malý Mikulášský balíček. Někteří nebyli Mikulášem obdarováni mnoho let a byli dojati. Znovu jsem si uvědomila, jak málo stačí k tomu, abyste někomu udělali malou obyčejnou radost.

Za Dobrovolnické centrum ADRA

Irena Blablová

hlavní koordinátor dobrovolníků