Naše dobrovolnice Zuzka pravidelně dochází do domova pro seniory Korýtko, kde navštěvuje „svou“ 93letou klientku. Proč se rozhodla být dobrovolnicí ADRA a co jí toto důležité rozhodnutí přineslo do života? To se můžete dočíst v krásném poselství, které je určeno všem, kteří nad dobrovolnictvím ještě pořád váhají. Budeme rádi, když vás tento příběh inspiruje a dodá Vám odvahu udělat první krok na vaší cestě k dobrovolnictví.

Znáte ten pocit, když uděláte jedno z nejlepších rozhodnutí v životě? Když jsem ho před rokem udělala já, myslela jsem si, jaký to nebude mít přínos pro všechny zúčastněné okolo. Největší přínos to ale mělo pro mě…

A jak to celé začalo? Můj prvotní záměr byl být prospěšná a rozšiřovat dobro. A tak jsem se stala dobrovolnicí v Dobrovolnickém centru ADRA Ostrava. Po pohovoru s koordinátorkami a dokončeném vstupním školení jsem konečně stála před domovem pro seniory, kde na mě čekala má klientka. Tak moc jsem se těšila na naše první setkání.

Byl to naprosto neuvěřitelný pocit, když jsem viděla, jak jí moje přítomnost zlepšila náladu, rozzářila den a ona najednou získala někoho, kdo „patří jenom jí“.

Na každé setkání se těším stejně jako na to první, možná někdy ještě víc. Tyhle společné chvíle mi po celou dobu přináší neuvěřitelně mnoho. Nejenom, že při příchodu do jejího pokoje přestane existovat svět tam venku, všechny problémy nebo rozhodnutí, která musím udělat mě přestanou tížit, protože ten čas strávený v domově je skutečným učitelem pro vnímání tady a teď.

A co dalšího jsem se díky dobrovolnictví naučila?

  • Když chcete, vždycky si najdete čas, je to jen o tom, čemu dáte prioritu.
  • Vážím si i naprostých maličkostí. Přijde totiž chvíle, kdy i takové maličkosti, jako je výstup do schodů (do kterého se vám tak nechce, když ten „blbý“ výtah zase nejede), se stanou aktivitou, kterou jednou budete chtít udělat, ale nebudete moci.
  • Naučila jsem se lépe naslouchat. Má klientka má úctyhodných 93 let a když vzpomíná, nemůžu jí skákat do řeči, doplňovat jí slova, protože jen ona ví přesně, co mi chce a potřebuje říct.
  • Nemarním čas. Protože letí jak splašený a při každé návštěvě si uvědomuji, že i když budu na světě takhle dlouho, nebudu mít možnost dělat po celou tu dobu přesně to, co chci. Ta doba je fakt děsně omezená.
  • Potvrzuje se mi, že skutečný smysl mého života je v nehmotných věcech. A to, že být dobrý a ohleduplný člověk je vlastnost k nezaplacení.

Tak co? Půjdete do toho, stejně jako Zuzka, společně s námi? Pokud ano, tak můžete rovnou vyplnit tento formulář a my se Vám co nejdříve ozveme.

Dobrovolnické aktivity v Domově Korýtko, ale i dalších domovech pro seniory, můžeme realizovat s finančím přispěním  Městského obvodu Ostrava-Jih.