Zdá se to tak samozřejmé, říct, že se dnes vrátíme domů. Jaké to ale musí být, když se vydáte na cestu jen s doklady a pár věcmi, a víte, že místo, kam přijedete, nebude vaším domovem? Už několik týdnů se každý den potkávám s lidmi, kteří toto dobrodružství mají za sebou. Jako třeba dnes ráno. Venku je chladno. Na čtyřicet žen a dětí stojí přede dveřmi. Přede dveřmi humanitárního skladu v pro ně nějakém neznámém „Havížově.“  Na co asi myslí? „Bude uvnitř dost jídla pro všechny?“ „Najdu tam mýdlo a šampon?“ „Snad si moje holčička vybere nějakou hračku.“ „Co když ani tady nebudou mít matrace?“ „Pomůže mi někdo?“ Snažím se pochopit jejich pocity. Všude vidím lidské potřeby. Z jejich slov a pohledů se dozvídám, jak moc vděční tito lidé jsou, že si dnes mohou odnést tašku potravin, základní hygienické potřeby, oblečení nebo hračky pro své děti. Není to pro ně nic samozřejmého. O to těžší je říct, že třeba ten olej už prostě nemáme. I dnes do skladu za námi přišlo určitě minimálně deset těch, kteří v bytě nemají lednici, ale ani obyčejnou matraci! A tak už poněkolikáté slibujeme, že se ozveme. Přitom doufáme, že se najdou mezi námi lidé, kteří budou chtít pomáhat. Umíme se podělit o kousek svého komfortu? Protože to, co ve skladu nabízíme, je právě z darů a sbírek obyčejných lidí a organizací.

Nějak nemám chuť sklad zamykat. Co když ještě někdo bude něco potřebovat? Úkol splněn – alespoň pro dnešek! Pomohli jsme, komu jen šlo. Sklad je zase poloprázdný, ale jsme vděční, že ho máme. A taky za těch pět ADRA dobrovolníků a dobrovolnic, co tu dnes byli.  Bez jejich času a ochoty by to nešlo. No, a zítra zase znovu – a proč? Nejedno dítko nám při odchodu řekne: „Ďakuju. Nashledanou!“ A za tu jejich malinkou radost v očích to přece všechno stojí. Z celého srdce děkujeme dárcům, ať už jednotlivcům nebo organizacím, za kterými také stojí lidé… a zázraky. Jak jinak si vysvětlit, že nám Holosofická společnost přivezla obrovskou zásilku pomoci? Společnosti Heimstaden děkujeme za prostory, ve kterých můžeme každý den naplňovat lidské potřeby a budovat vzájemnou důvěru, aby se v Havířově mohli lidé v nouzi cítit alespoň trochu jako doma. Jsme tu s vámi pro druhé.

Zdeněk Soviš, koordinátor pomoci uprchlíkům, DC ADRA Havířov