V pátek 2. června 2017 ve 13:24 jsme s vlajkou ADRY stáli na havířovském vlakovém nádraží  a čekali. Ona opravdu přijede?  Byl to pro nás skutečně velký den. Srdečně přivítání, „tu kytku mám opravdu brát s sebou do Prahy?“, zdálo se nám, že i o Havířovu toho ví mnohem více než my, „ano, to je  SORELA“… Životní moudrost, pokora, bystrost a vtip, nad každou větou se chtělo přemýšlet…, když u nás v ADŘE na Hlavní třídě pila čaj.

Příjemný prostor hudebního oddělení se zaplnil, pozvaní dobrovolníci, spolupracovníci a přátelé ADRY přišli a ptali se a tleskali. Ne že bychom chtěli nebo museli se vším souhlasit a na všechno kývat hlavou, i když tomu tak většinou bylo, především jsme mohli přemýšlet. Zamyslet se nad dějinami naší země, nad tou naší osobní „historií“ a nad předivem našich vztahů –  trochu z nadhledu, v kontextu doby a zároveň i velmi hluboce. A vím, že budeme přemýšlet dál. Nad knihami, které nám trpělivě a s úsměvem paní Šiklová podepisovala, nad fotkami a zcela jistě i v dalších dnech, letech… Bylo to prostě setkání nezapomenutelné.

Moc děkujeme náměstkyni pro sociální rozvoj paní Aleně Zedníkové za podporu a možnost uspořádat toto setkání v knihovně, všem laskavým knihovnicím děkujeme za příjemné zázemí. Prožili jsme naprosto neobyčejně jedno páteční červnové odpoledne.

Děkujeme Vám, paní Šiklová!