Darién Gap – pro někoho představuje neznámý pojem, pro jiného mrazení v zádech a hrůzu. Jedná se o jeden z nechvalně známých migračních koridorů v Jižní Americe, zhruba stokilometrový pás deštného pralesa a bažin, který se táhne mezi Kolumbií a Panamou. Denně touto cestou směrem do Severní Ameriky proudí desetitisíce lidí s vidinou lepší budoucnosti a založení nového života například ve Spojených státech amerických.  


Mnohdy se ale už jen tato cesta stává iluzí. Z mnoha tisíců lidí se přes velmi komplikovaný terén dostane jen část – ti, co překonají téměř neschůdný terén, zvládnou čelit útokům divokých zvířat i násilných skupin nebo mají dostatek peněz na zaplacení průvodců. Ptáte se, kdo by se vůbec na takovou cestu vydával? Lidé v Jižní Americe často nevidí jinou možnost.

V srpnu 2024 publikoval americký časopis The Atlantic obsáhlý článek o cestě skrz Darién Gap. Zpracovala ho novinářka Caitlin Dickerson, která společně s fotografkou Linsey Addario kus cesty šla. S autorkou článku se nám podařilo spojit a dostali jsme svolení sdílet některé z částí příběhů lidí, které potkala:

Bergkan a Orlimar se seznámili jako dospívající, společně šli na vysokou školu – Orlimar studovala ošetřovatelství, Bergkan inženýrství. Jenže venezuelská ekonomika se v roce 2014 zhroutila v důsledku korupce a špatného vedení. Budoucnost, ke které směřovali, přestala existovat. Pro Adrianny je tohle už potřetí za posledních šest let, co se s manželem pokusili usadit, ale nejde to – nejdřív v Peru, pak v Chile a teď, jak doufá, ve Spojených státech.

Do Severní Ameriky skrz Darién Gap míří často obyvatelé Venezuely, Haiti, Kuby, Ekvádoru, Kolumbie nebo Afriky či Asie. Lidé utíkají ze svých zemí hlavně kvůli zoufalé životní situaci způsobené kombinací ekonomických, politických a bezpečnostních problémů, kterým neumí nebo nechtějí čelit.

V oblasti kolem Darién Gap se proto nacházejí jak uprchlíci, tak migranti, přičemž rozdíl v rozlišování těchto pojmů je velmi důležitý. Podle UNHCR je migrace často chápána tak, že se jedná o dobrovolný proces, například že jde o osoby, které překračují hranice s cílem najít lepší ekonomické příležitosti. V případě uprchlíků tomu tak ovšem není, jelikož ti se nemohou bezpečně vrátit domů (kvůli válce apod.) a mají proto podle mezinárodního práva nárok na zvláštní ochranu.

Faktory, které vedou lidi k opuštění své země jsou ale často velmi složité a smíšené. I když někteří migranti nejsou z pohledu mezinárodního práva vnímaní jako uprchlíci, tedy že jsou nuceni svoji zemi opustit, odcházejí, aby zlepšili svoji životní úroveň a nemuseli žít často v nesnesitelných podmínkách.

Oběma skupinám ADRA pomáhá v rámci svého projektu v Ekvádoru a Peru. Podle údajů organizací pracujících s uprchlíky přebývá v Peru v současnosti přes 1,2 milionu lidí z Venezuely, v Ekvádoru 551 tisíc. Pro mnohé to představuje alternativu k cestě do Severní Ameriky skrze Darién Gap. A mimo svou zemi se lidé ocitají v obtížné situaci, kdy často nemají přístup ani k základním potřebám – k jídlu, vodě a sanitaci, ubytování, zdravotním službám, obživě a příjmům.

ADRA na místě nabízí komplexní pomoc – od poskytnutí psychologické podpory přes distribuci jídla i hygieny až po integraci do místních komunit. Pomáháme jak migrantům, tak uprchlíkům, ale zároveň pracujeme i s místními, u kterých se snažíme zlepšit základní životní podmínky, které by je motivovaly v zemi i nadále zůstávat. Více o tom, co v zemích děláme od roku 2023, naleznete na tomto odkazu.

Tento projekt je podpořen z prostředků Evropské unie, AVSI, ADRA International a českých soukromých dárců.

Partnery projektu HOPE jsou ADRA Ekvádor a ADRA Peru.