Obvykle se se závěrem každého roku, ke dni dobrovolníků, snažíme sejít, strávit společně čas, sdílet se a poděkovat našim dobrovolníkům alespoň drobnou upomínkou a roztomilým přáním Jindřicha Oleše za jejich přínosnou činnost. Tento rok však pro mnohé nebylo možné osobně přinést úsměv, povzbudivé slova či jen svojí přítomností potěšit člověka či lidi, které v rámci své dobrovolnické činnosti navštěvovali, díky situaci, která ve světě nastala. Snažili se však alespoň telefonovat, psát či tehdy, kdy to bylo možné přiložit svoji ruku k dobrému dílu. I my jsme tedy využili změněné situace v naší republice, a se schovanými úsměvy pod rouškou a přáním pevného zdraví a všeho dobrého jsme navštívily s vitamíny, přívěškem na klíč a zmiňovaným malovaným poděkováním naše nejstarší dobrovolnice venku před jejich domovy. Bylo to velice milé a povzbudivé setkání i pro nás samotné. Opět vidět jak se daří našim, vzhledem k věku úctyhodným dobrovolníkům, obejmout se alespoň pohledem, povzbudit se navzájem a nabídnout případnou pomoc i jim samotným. Zatím jsme toto poděkování předaly dvěma desítkám našich nejstarších dobrovolníků. Jsme vděčné za jejich službu, za jejich životní příběhy a zkušenosti, které obohacují nejen nás.