Při zaškolování nových dobrovolníků zdůrazňuji, že účast na supervizích je jednou z povinností dobrovolníka. Kdyby tak dotyčný dobrovolník v tu chvíli tušil, o jakou povinnost se to vlastně jedná, zasmál by se tomu hrozivému zabarvení slova povinnost. Naše supervize jsou důkazem, jak se skutečnost obvykle liší od našich představ. Snad to, zvláště noví dobrovolníci, kteří nás vždy potěší svojí účastí, už odhalili.

Podzimní supervize proběhla ve čtvrtek 5. listopadu 2026 v prostorách Dobrovolnického centra ADRA. Pro náš tým to znamená předchozí přípravy v podobě zajištění občerstvení, pozvánek, programu, technického vybavení, úpravy prostředí, zkompletování drobných dárkových pozorností… Celý tento proces, věřte nebo ne, procházíme s radostnou dychtivostí, asi jako když se děcku, které si připravilo dárky pro rodinu, blíží Vánoce. Jsme plni očekávání. Důvodem je i to, že nás ten den navštíví Adráci odjinud, a to vždy vítáme, jsou nám vzácní.

Letos to byla paní ředitelka Mirka Čančíková Illetšková z ADRA Česká republika z Prahy. Objasnila nám postavení organizace ADRA v naší republice i mimo ni. Druhým hostem byl Vítek Hněvkovský také z ADRA ČR v Praze, vedoucí oddělení pro komunikaci a fundraising.
Seznámil nás s aktuální humanitarní pomocí Adry v zahraničí.

Od našeho týmu se dobrovolníci dozvěděli o významných akcích budějovického Dobrovolnického centra ADRA, které buď už proběhly nebo se chystají. Jsme vděční, že se dobrovolníci často do těchto akcí zapojují s námi. V programu nechyběla také online zdravice od našeho nejbližšího partnera – skupiny ELYN, při které jsme se mimochodem dozvěděli, že se stal partnerem staronovým. Jeho název se totiž změnil na společnost Virtega. Novinku takového druhu přijmeme snadno, protože nemá žádný vliv na spolupráci a soudržnost, kterou s tímto partnerem zažíváme.

Protože se kvůli nemoci nemohl dostavit náš tradiční supervizor – pastor Petr Adame – poslal nám veřejný dopis s hlubokým a dojemným zamyšlením nad smyslem dobrovolnictví. Po řízeném programu nastal čas pro individuální setkání mezi dobrovolníky. Tvořily se skupinky, dvojice, v místnosti to vřelo hlaholem, vyprávěním, smíchem…Tohle spontánní předávání informací a zkušeností z dobrovolnického a asi i osobního života, je dokonalým oživením celé supervize. Představuje sounáležitost a lidskost těch, kteří tvoří naši Adru.

Děkujeme jim ze srdce, že jsou s námi.

Ivana Pilná
koordinátorka dobrovolníků