Ve čtvrtek 20.11.2025 se v sídle DC ADRA České Budějovice odehrálo pravidelné podzimní setkání dobrovolníků.

Na účastníky čekal program, jehož moderátorkou byla vedoucí DC Ivana Kyselová. Tradiční součástí byla prezentace roku s DC ADRA ČB, v níž se vystřídaly všechny koordinátorky, vstupy hostů a supervizní aktivita. Letos byli hosty nová ředitelka Adry ČR Mirka Čančíková Illetšková a vedoucí dobrovolnických center Petr Adamus. Ve videozdravici promluvily Alice Dolná a Kateřina Dvořáková, zástupkyně Skupiny ELYN, generálního partnera našeho DC. Supervizní vstup měl tradičně na starosti adventistický pastor Petr Adame. Jeho promluva byla o „modrých zónách“ laskavosti, které dobrovolníci vytváří pro ostatní lidi, jež jsou zdrojem uzdravující energie. Pro dobrovolníky byly připraveny dárky od našich partnerů i nové číslo ADRA novin. Součástí bylo i domácí občerstvení. Těší nás, že je o setkání ze strany dobrovolníků zájem, i tentokrát byla kapacita sálu naplněna. Setkání proběhlo v krásné atmosféře sdílení a vzájemnosti.“

 

O celém průběhu setkání s radostí přikládáme článek od naší koordinátorky dobrovolníků ADRA:

 

Podzimní supervize dobrovolníků ADRA

Tento správný a odborný název celou tuto tradiční akci povyšuje a zahaluje do neosobního hávu. Kdybych ho nepoužila za účelem správného a identifikujícího označení akce dobrovolnického centra, napsala bych nejraději: Jak jsme se zase sešli… a bylo to úplně supeeer!

Řeknete si: „Setkání na necelé dvě hodinky. No, a?“ Jenže atmosféra, která tomu předchází, pak vyvrcholí a pak zase doznívá, ta mě dokáže ovlivňovat nejméně týden, nejen ty dvě hodinky. Přirovnala bych to ke Štědrému večeru.

Nejdříve se připravujeme v týmu: domlouváme občerstvení, shromažďujeme a připravujeme pozornosti do dárkových tašek, dohadujeme, co kdo řekne při prezentaci, zvou se hosté, zvou se dobrovolníci… Ve vzduchu jsou otázky: Povede se to? Vyjdou všechny plány? Bude všeho
dost? Budou si všichni moct kam sednout? Napětí, vzrušení, zvědavost, očekávání…

Mimochodem, už při psaní slova “občerstvení” mi naskočila asociace na letošní frgále od kolegyně Katky. Mám doslova na jazyku chuť té poctivé máslové chuti zlatavého okraje koláče, která mě vystřelila do labužnického ráje. Teď mi na to zbyla alespoň vzpomínka, nebo také výzva pro čtenáře, aby se příště neváhal zúčastnit, protože i tahle ochutnávka dobrot tu stojí za to!

A pak přijde ten den! Tentokrát čtvrtek 20. 11. 2025! Dobrovolníci se scházejí v místnosti Dobrovolnického centra ADRA v Českých Budějovicích. Jsou vítáni koordinátorkami, občerstvováni, všude je hlahol z radostných setkání. Stálo by za to provést statistiku vět: „Jak
dlouho jsme se neviděli?”, „Tebe ráda vidím!”, „Vás jsem tu moc chtěla potkat”… Pak se všichni usadí a poslouchají oficiální uvítání vedoucí Dobrovolnického centra Ivy Kyselové. Seznamuje je s programem setkání. A ten je safra bohatý! Obsahuje informace z minulých i
aktuálních akcí centra i pozvání na akce, které v dohledné době proběhnou. Slovo si předávají jednotlivé koordinátorky dobrovolníků. Témata doprovází promítaná prezentace s fotografiemi. Shlédneme také zdravici od našeho generálního partnera Skupiny ELYN. A projekce je využita i při interaktivním vstupu hostů, paní ředitelky ADRA ČR, Mirky Čančíkové Illetškové a vedoucího oddělení komunikace a fundraisingu Víta Hněvkovského, oba z pražské centrály ADRA.

Všichni se dobře baví, anketa s názvem Co je ADRA? je vtipná a zároveň poučná. Dojemné slovo i video si připravil další host, vedoucí Domácího dobrovolnictví ADRA, pan Petr Adamus, který dorazil z Frýdku Místku. Působiště našich hostů nezmiňuji náhodou. Chci poukázat na obdivuhodnou soudržnost a komplexní spolupráci této obrovské humanitární organizace. Těm lidem není nic zatěžko, ani přijet na pár hodinek mezi dobrovolníky na druhou stranu republiky. Přála bych podobný přístup i v jiných firmách a organizacích. Jsem přesvědčená, že povzbuzení a podporu, kterou nám za tu chvíli předali, si neseme jako dárek do dalších dní. Program je zakončen supervizním vstupem našeho již známého účastníka, pastora Petra Adameho. I ten nám přináší inspirativní zprávy, o zónách laskavosti jako uzdravujícího zdroje energie – tedy takové, kterou dobrovolníci oplývají. Jen je také nutné, aby ji sami uměli načerpávat. Program je po hodině a půl u konce, což ale neznamená konec pro neformální rozhovory mezi dobrovolníky. Ty ještě pokračují.

A přichází večer a další den a další dny… a já stále pociťuji, jako bych se někde uvnitř usmívala. Snažím se tomu porozumět a dojdu k jedinému závěru. Tohle je ten pověstný pocit naplnění. Celý rok ubíhá kousek po kousku, střídají se akce, povinnosti, práce, jako byste odkrajovali nějaký celek. A pak se celé to úsilí završí nádherným setkáním s dalšími zapojenými lidmi a vyjádří se při něm, nejen slovy, ale přímou sounáležitostí, že to všechno má smysl a že jste na správném místě. Moc doufám, že tento pocit si nesou všichni naši dobrovolníci.

Ivana Pilná
koordinátorka dobrovolníků