Je naším dobrým zvykem potkávat se s dobrovolníky pravidelně na jaře a na podzim v rámci supervizních setkání. Dalo by se říct, že je to pro nás prostě samozřejmost. Respektive BYLA to pro nás samozřejmost, než nám s tím koronavirus – stejně jako se vším – zamával.

Za sebe musím říct, že o to víc jsem si letos vážila možnosti osobně se potkat, sdílet vzájemně svoje pocity a zážitky, ohlédnout se společně za tím vykloubeným obdobím… Pod vedením pana doktora Frnocha jsme se zabývali tématem smyslu dobrovolnické služby právě v nelehké době izolace klientů v důsledku pandemických opatřeních, dobrovolníci sdíleli svoje příběhy a zkušenosti, hledali jsme společně hodnoty dobrovolnické činnosti a motivaci pro další službu, ať už nám budoucí měsíce přinesou cokoliv.

Dobrovolnictví je – stejně jako všechno v našem životě – o rozhodnutí. Někdy je veselo, někdy zase není. Někdy to jde samo, jindy to dře. Někdy se chce, jindy méně. Rozhodnutí je často právě to, co nás drží v dobách lehkých i nelehkých.

Děkuji všem, kteří se rozhodli jít do dobrovolnického dobrodružství s námi! Jen díky vám to má smysl.

Iva Kyselová