Když odhodlání vítězí nad beznadějí

Třetí týden v červenci jsme vyrazili z Českých Budějovic pod záštitou organizace ADRA pomáhat postiženým obcím po tornádu na jihu Moravy. Všichni jsme znali reportáže z televize a fotografie z novin a internetu a tušili jsme, do čeho jdeme. Ale asi nikdo z nás si nedokázal opravdu představit vážnost situace. Tedy až do našeho prvního vjezdu do Moravské Nové Vsi.

Je necelý měsíc po ničivém tornádu a ulice lemují domy s provizorními střechami z plachet. Někde jsou mezi domy dokonce jen nově vytvořené proluky s dírou v zemi připomínající, že zde dříve stával dům. Tak nějak jsem si vždy představoval válku, možná jen méně uklizeno v ulicích. Ale ano! Svíravý pocit na duši se lehce uvolňuje. Na druhý pohled si totiž člověk začne všímat, že zde již nejsou rozházené plechy, střešní krytiny a ulámané stromy všude po cestě. Cestu nyní lemuje stavební materiál a po všech polorozpadlých domech se pohybují lidé, kteří je spravují. Najednou vidím, že mnoho domů má již zcela nové střechy. Pocit se pomalu z naprosté beznaděje a úzkosti mění v optimismus. Alespoň takový malý optimismus.

Míchání obou pocitů – beznaděje, smutku, zděšení a na druhé straně optimismu, sounáležitosti, vděku i radosti – je typické pro celou dobu našeho pobytu a dobrovolnické činnosti. A to nejen u nás, ale především u zdejších obyvatel. Při rozhovorech s místními se mísí slzy při vzpomínkách na děsivé okamžiky, při kterých dotyční přišli o střechu nad hlavou a jen se štěstím vyvázli živí, s bujarým smíchem při snaze odlehčit situaci vtipem a nabídkou pohárku vína. Je zde cítit ve vzduchu obrovské odhodlání postavit se osudu, nesnáze překonat a pokračovat dál tak, jako by tornádo nikdy nebylo. To však bude hodně těžké a bude na to potřeba ještě mnoho měsíců, možná i let. Obraz zkázy se zatím vrací při každé předpovědi bouřky nebo silnějšího větru.

Věřím však, že i toto místní časem překonají. A to i díky pomoci všech dobrovolníků, kterých se zde vystřídaly do těchto chvil již stovky, možná tisíce a každým dnem přijíždějí stále noví. A já jsem rád, že jsem mohl být součástí této party, kde jedni jsou plni odhodlání vzdorovat osudu a druzí jsou odhodlaní jim v tom pomoct.

Vítek Hněvkovský
dobrovolník