Zima na Ukrajině: vzájemná pomoc, odvaha a odhodlání

„Odvážím si smutné příběhy, drsné obrazy z míst, kudy se přehnala válka, ale i naději v podobě usmívajících se lidí a touhy po obnově a návratu do alespoň trochu normálního života,“ říká Josef Koláček, náš koordinátor humanitární pomoci, který se spolu s kolegy Andrejem Arvensisem a Zbyňkem Wojskovskim před několik dny vrátil z monitorovací cesty na Ukrajině. Navštívili města jako Buča, Irpiň, Boroďanka, města, jejichž jména byla v posledních měsících často skloňována v médiích a která byla téměř zničena válkou. O tom, jaká je na místě situace, co lidem nejvíce chybí a jaké problémy přináší zimní období, ale i o odhodlání a vzájemné pomoci si můžete přečíst v dnešním rozhovoru s humanitárními pracovníky ADRA Andrejem a Jožkou.

V posledních dnech udeřily v Česku mrazy, na Ukrajině bývá zima ještě drsnější. Jak ji místní lidé zvládají?

Andrej: Největším problémem je poničená infrastruktura a s tím související omezené dodávky energií. S výpadky elektřiny se lépe vyrovnávají lidé na venkově, kteří na ní nejsou tak závislí. Mnoho z nich například využívá tuhá paliva k vytápění svých domovů. Už během léta si začali dělat zásoby jídla a dřeva na zimu, někteří si dokonce pořídili generátor. Narušení služeb ve městě má mnohem větší dopady, protože je zde vše provázanější. Například poškození elektrického transformátoru může okamžitě zastavit dodávku vody do celé čtvrti. Na Ukrajině existuje centralizovaný systém ještě ze sovětské éry, což znamená, že celé čtvrti v hlavních centrech spoléhají na jedinou elektrárnu na výrobu tepla, teplé vody a v mnoha případech i elektřiny.

Jožka: Celkově jsou hůře dostupné služby i zásobování. Přímo v Kyjevě jsou velká sídliště, kde v bytových domech (15-25 pater) s omezenou dodávkou tepla, vody a elektřiny je velmi náročné zvládat běžný denní režim. Na předměstí Kyjeva jsou alespoň na ulici „ohřívací stany”. Ohřívací místa chce připravit i ADRA v doněcké oblasti.

Co teď na Ukrajině nejvíce chybí a s jakými problémy se lidé potýkají?

Andrej: Jak už jsem zmiňoval, jsou to věci spojené s příchodem zimy a výpadky energie. Největší poptávka je momentálně po generátorech, které začínají být na trhu nedostupné. Dále jsou to různé ohřívače, zimní oblečení, powerbanky, svíčky, spacáky… Samostatnou kapitolou jsou pak chybějící nebo velmi omezené služby jako psychosociální pomoc, zdravotní pomoc, veřejné služby, infrastruktura a tak dále.

ADRA na Ukrajině pomáhá i s opravami domů. Co stavební materiály, je jich dostatek a jsou dostupné?

Andrej: V rámci našich projektů provádíme spíše menší opravy jako je například výměna oken, dveří, výměna radiátorů, boilerů a ohřívačů. Materiál pro tyto opravy je momentálně k dispozici. Spolupracujeme s několika velkými obchodními centry na Ukrajině, které tento sortiment prodávají. Umíme si tak zajistit materiál i dopředu.

Co dalšího ADRA na Ukrajině dělá?

Andrej: Vždy reagujeme na aktuální potřeby a měnící se situaci. Momentálně se soustředíme na podporu a opravu kolektivních center, která ubytovávají lidi, kteří přišli o domov. Jednotlivcům poskytujeme finanční podporu na opravu jejich obydlí, nákup jídla a dalších životních potřeb. Distribuujeme teplé oblečení, připravujeme dodávku generátorů a ohřívačů. Zabezpečujeme přístup k pitné vodě. Tyto aktivity nás budou zaměstnávat ještě několik dalších měsíců.

Jak to vypadá v kolektivních centrech? Mají i tady problém s elektřinou a teplem?

Andrej: Záleží, jak kde. V kolektivním centru v Buči, které jsme navštívili, jsou dodávky energii pravidelně přerušovány, hlavně večer a přes noc. Centrum má nový topný systém a radiátory a je napojeno na jeden velký generátor, který zásobuje energií i další budovy.

Zmiňovali jste, že na Ukrajině pomáháme s dodávkami pitné vody. Jak tato pomoc probíhá?

Andrej: Distribuci vody jsme dělali na nově osvobozených územích, například v chersonské a charkovské oblasti a také podél kontaktní linie, kde je vody v obchodech nedostatek. Celkem jsme dodali 39 000 litrů pitné vody. Také jsme na Zakarpatské Ukrajině zajistili vrt pro místní školku.

Jak se běžní lidé staví ke konfliktu jako takovému? Jak válku prožívají?

Andrej: Všichni si hlavně přejí, aby to už celé skončilo a nemuseli se bát o své rodiny a přátele, aby se mohli opět setkat se svými maminkami, ženami a dětmi, které jsou v zahraničí, aby nemuseli zažívat ten skličující pocit, když se spouští sirény varující před leteckými útoky. Můj kolega z ADRA Ukrajina mi řekl, že válka se už dotkla všech a každý zná někoho, kdo buď přišel o život, byl zraněný nebo člověka, který někoho ztratil. Zároveň jsem měl ale pocit, že se společnost semkla a lidé se spojili, navzájem si pomáhají a podporují se, pracují na obnově infrastruktury.

A jaká byla tato cesta pro vás osobně, co na vás nejvíce zapůsobilo?

Andrej: Když jsme sem jezdili na začátku války, převládal chaos a pocit nejistoty a strachu. Teď je to spíše odhodlání, statečnost a snaha pomoct jeden druhému. Lidé se nevzdali a snaží se žít své každodenní životy. Zapůsobila na mne právě vzájemná solidarita, která je obrovská. Jeden příklad za všechny, naše kolegyně žila několik let v Německu, kde měla úspěšnou kariéru v soukromém sektoru. Když Rusko napadlo Ukrajinu, rozhodla se vrátit a pomáhat jako dobrovolnice. Dnes je neocenitelnou členkou našeho týmu na Ukrajině.

Jožka: Když jsem po jedné z cest na Ukrajinu počátkem března psal na Facebook příspěvek, že každá válka přece jednou skončí, úplně jsem nečekal, že v prosinci a v očekávání blížících se Vánoc budeme opět na Ukrajině a téma války bude stále aktuální. Naši kolegové z týmu ADRA Ukrajina jsou už unavení, vyčerpaní, sami by si potřebovali odpočinout, hlavně psychicky. Vidíte kolem sebe všechnu tu zkázu, potřeba pomoci je obrovská. Ale mezi tím vším jsou lidé, kteří chtějí opět žít normální život v této nenormální situaci. Dobře to ilustrují dvě fotky, které jsem pořídil na stejném místě (viz výše). Stačilo se jen otočit zády a místo smutného obrazu dopadu války vyrůstá obraz dětského hřiště, nově rostoucích poničených střech na bytových domech a skupiny kluků bruslících na zamrzlé vodní hladině. Odvážím si smutné příběhy, drsné obrazy z míst kudy se přehnala válka, ale i naději v podobě usmívajících se lidí a touhy po obnově a návratu do alespoň trochu normálního života.

Moc vám oběma děkujeme za čerstvé informace z místa, vaši práci i za naději, která přes všechny problémy z vašich slov prosvítá.