Z příběhů místních přechází mráz po zádech. Kdo to nezažil, nepochopí.
Z příběhů místních přechází mráz po zádech. Kdo to nezažil, nepochopí.
Přinášíme ještě jedno ohlédnutí za tornádem v rozhovoru s Jitkou Kopuletou, vedoucí Dobrovolnického centra ADRA Břeclav, která od prvních dnů pomáhala v obcích zasažených tornádem.
Jitko, jak jsi se k pomoci na místě dostala? Jsi součástí KIP týmů ADRA?
Ne, ale vzhledem k blízkosti zasažených obcí k Břeclavi bylo přirozené, že pomůžu. Já vlastně zatím nezažila vůbec normální práci v dobrovolnické centru, buď byl covid nebo tornádo.
Jak ses o události dozvěděla?
Babička s dědou bydlí v Břeclavi a ta byla zasažena kroupami o velikosti pinpongových až tenisových míčků. Když jsem jim spolu s rodinou pomáhala opravovat střechu a chytat proudy vody, které padaly v celém domě ze stropu, říkala jsem si, jaká je to apokalypsa. Až později, když mi začali psát kamarádi z různých koutů republiky, jestli jsem v pořádku, došlo mi, že se v okolí stalo asi něco opravdu vážného. I když už jsem věděla, že se okolními obcemi prohnalo tornádo, vůbec jsem si nedokázala představit ten rozsah škod, které napáchalo.
Byli zasaženi také někteří tvoji známí?
Ano, vyrůstala jsem v Týnci, který je vzdálený 3 km od Hrušek a Moravské Nové Vsi, takže mám přátele a známé v zasažených obcích. Z jejich příběhů přechází mráz po zádech, kdo to nezažil na vlastní kůži, vůbec si nedovede představit, co se tam dělo.
Kamarádka mi vyprávěla, že na dvoře s přáteli grilovali, když se začal zvedat velký vítr. Aby ji neporanily kroupy, schovala se pod deku a rozběhla se k domu, aby zavřela okna. Když přebíhala přes dvůr, dopadl vedle ní na zem celý cihlový komín. Pak se snažila pozavírat ta okna, ale už to moc nešlo, vítr byl příliš silný. Ve zmatku se pak rozhodla vyběhnout i do patra, zkontrolovat střešní okna, ale v tom už jim z domu začaly odlétávat kusy střechy. Zbytek rodiny zůstal skrčený v přístřešku na dvoře, ti už do domu doběhnout ani nestihli.
Jak lidé na přicházející tornádo reagovali?
Lidé si mysleli, že přichází obyčejná letní bouřka. Když začaly padat kroupy a zvedal se silný vítr, snažili se poschovávat auta a pozavírat okna, nikoho nenapadlo, že se blíží tornádo a mají se ukrýt do bezpečí. Někteří byli třeba i venku a pak už se nemohli ani schovat do domů, ten tlak byl tak velký, že nemohli otevřít dveře. Přikrčovali se tedy u zdí, pod stoly apod.
Co lidé, které tornádo zastihlo v autech?
Mám známou, která v té době řídila. Tornádo její auto vtáhlo dovnitř, točilo s ní velkou rychlostí a skrz její auto prolétaly různé kusy předmětů. Skončila s pohmožděninami a zlomenou rukou v nemocnici. Často zmiňovaný je například i autobus, který skončil za Mikulčicemi několik desítek metrů od silnice.
Co tě napadá, když teď spolu procházíme Moravskou Novou Vsí?
Je k neuvěření, že na těchto místech, která jsou teď už zcela prázdná, stály domy. Z míst, kudy tornádo prošlo, zmizely téměř všechny stromy. Ten pohled je hodně zvláštní, vůbec to tu nepoznávám. Ale střechy už jsou zaplachtované, některé mají dokonce už i novou krytinu. Za těch několik dní zde lidé odvedli velký kus práce, vlna solidarity je obrovská. Ale než se tady život vrátí do normálních kolejí, to ještě nějaký čas potrvá.
Jitko, děkujeme za zprostředkování zkušeností a všem místním přejeme hodně sil.
STÁLE POTŘEBUJÍ VAŠI POMOC
Veřejná sbírka SOS tornádo v ČR
Číslo účtu 66888866/0300
variabilní symbol 390