Usměvavá třináctiletá Merina Marandi studuje na internátní škole SAMS v severozápadní části Bangladéše. Má zde kamarádky a solidní zázemí. Pilně se učí, ráda čte a 2 hodiny denně pomáhá v areálu školy s různými pracemi. Pochází z vesnice Rameshopur, kde se mluví jazykem kmene Santali. Má staršího bratra Shaminta a mladší sestru Putul. Shaminto studuje na státní škole, Putul spolu s ní na SAMSu.

SirotekZázemí jejího života tvořila od útlého dětství babička, která ji povzbuzovala ke studiu na vesnické škole. Nevlastnili žádnou půdu, jen tele a slepici. Babička pracovala jako nádenice a její nepravidelný a malý příjem často nestačil na obživu. Stávalo se, že děti celý den nic nejedly a chodily spát hladové. Ačkoli otec i matka byli naživu, vyrůstali jako sirotci.

Rodiče
Merina se slzami v očích vzpomíná: „Když jsem byla malá, otec nás opustil. Odešel do vzdálené vesnice a tam se znovu se oženil. Maminka byla velmi mladá. O tři měsíce později nás opustila i ona. Odešla a znovu se vdala. Oba mí rodiče žijí někde daleko a nikdy jsem je od té doby neviděla. Neznám jejich tváře. Nepamatuji si, jak vypadají. Byla jsem ještě malá, když odešli. Babička mi řekla, že tatínek se jmenuje Mercel a maminka Varoti.

Babička
Babička se snažila postarat o tři děti. Negramotná vdova to neměla jednoduché. Sehnat práci bylo velmi obtížné. Děti odmalička pomáhaly s nošením vody, vařením a domácími pracemi. Malý Shaminto, jediný muž rodiny, pomáhal občas i na poli. Nestačilo to. Často trpěli hladem. Babička byla zoufalá.

Když byla Merina v páté třídě, babička ji přemlouvala k sňatku s jedním mužem. Bylo by to pro ně východisko z neutěšené situace. Muž by do rodiny přinesl alespoň nějaký příjem. Babička vše zorganizovala a nutila Merinu ke sňatku. Merina byla naprosto zoufalá. Nevěděla co si počít. Měla se vdát za cizího muže.

SAMS

Merina při práci ve školeZázrakem unikla. Pomohl jí učitel z vesnické školy v Rameshopur, kam docházela. V krizi přesvědčil administrativu internátní školy SAMS o potřebách této dívky a zajistil, aby dostala podporu jako sirotek. Za nějaký čas získala Merina dárce z České republiky, který ji ve studiu podporuje.

Merina dodává: „Jsem vděčná za SAMS i za mého dárce. I když ho neznám, mám ho ráda. Ráda bych viděla, jak vypadá. Chtěla bych mít jeho fotku. Je jediným, kdo mě ve studiu dlouhodobě podporuje, babička toho není schopna. Občas mi ale pomáhá i bratr. Dává mi peníze na sešity, tužky a mýdlo.“

Domů za babičkou se Merina nevrací. Není to tím, že by ji neměla ráda – vždyť se jí jako maličké ujala – ale proto, že jí nechce přitěžovat v její bídě a finanční nouzi. Takový je osud některých z podporovaných dětí.

Merina s kamarádkou

Sny

Navzdory pohnutému příběhu má Merina jako každé dítě své sny. O školní docházce a budoucnosti říká: „Ve škole se mi daří. Mám ráda etiku a skupinové diskuze ve třídě. Ráda bych dokončila 12 tříd a stala se zdravotní sestřičkou. Nevím sice, co přinese budoucnost, ale toto je můj sen.