Čas plyne a modré plachty, které ještě do nedávna simulovaly střechy, už na mnoha místech nahradily střešní tašky. Životy lidí z Moravské Nové Vsi se pomalu vrací do normálu. Jednou z obyvatelek obce, která se do dnes potýká s následky tornáda je i paní B. K.

Jak se vám teď daří?

Daří se mi dobře, střechu mám nad hlavou. Přijela parta pokrývačů a tesařů a máme jistotu, že nám nezateče. Tak je to pro mě takové odlehčení.

Takže teď už máte pocit, že jste z nejhoršího venku nebo ještě úplně ne?

Z toho nejhoršího určitě ano, protože dokud nemáte střechu nad hlavou, je to opravdu stres.

A jak se cítíte po tom měsíci, co se to stalo – cítíte se vyčerpaná nebo naopak to vidíte s nadějí, že vše půjde?

Cítím velkou úlevu. Jak se dodělala střecha, tak přišla velká úleva. Ještě se bude stavět jedna hospodářská budova, ale důležitá byla ta střecha na našem obytném domě. Tu budovu ještě chceme stihnout postavit do zimy.

Je vás tady více členů domácnosti?

Ano, pomáháme si. Nejsem na to sama. Dospělé děti i vnoučata pomáhají. Dcera měla také poškozenou střechu, ale už tam taky opravují.

Pomohla vám nějakým způsobem ADRA – ať už posláním dobrovolníků či řemeslníků ze stánku (pozn. z koordinačního ADRA Infostánku před budovou Obecního úřadu v Moravské Nové Vsi) nebo finanční pomocí?

ADRA nám pomohla finanční částkou (150 000 Kč), která byla pro nás velkou finanční injekcí.

Jak vnímáte atmosféru v obci? Pomáhají si lidé? Cítíte soudržnost lidí?

Ano, je tady soudržnost. I v naší ulici, když někdo něco ví, třeba kde sehnat materiál nebo zjistí jinou důležitou informaci, řekne to ostatním. Lidé se semkli. Nám moc pomohlo, když jsme se od sousedky dozvěděli, že pan farář má možnost sehnat nějaký materiál na opravu střechy, navíc zdarma.

Tak to je moc dobře, protože s lokální enormní spotřebou stavebního materiálu se letos sešla ještě celorepubliková krize ve stavebnictví, kdy je všeho málo a ceny často výrazně stouply.

Přivítala byste nějakou službu, která vám tady v obci nyní chybí? Třeba nějaké poradenství, ať už ze strany obce či Adry nebo jiného subjektu?

Myslím si, že asi už nyní ne. Už to zvládneme.

A co vaše rodina? Vyvázli jste během těch událostí tornáda bez zdravotní úhony?

Zdravotně jsme všichni v pořádku. Podařilo se nám schovat v domě. Nikomu se nic nestalo. Měli jsme popadané tašky, prasklá okna, jsou zničená vstupní vrata. My jsme ale dopadli ještě hodně dobře. Některým lidem vichr vletěl jedním vchodem, druhou stranou vyletěl a s sebou bral všechno. A k tomu ještě ti lidé přišli i o střechu. Anebo přišli o dům úplně.

Měla jste nějakou dobu, kdy jste z toho všeho nespala – tím stresem, vyčerpáním, starostmi, co a jak bude?

Ano, ty první noci. Ty byly doslova bezesné nebo s častým buzením. Hrozná nejistota. Nemůžete sehnat materiál, řemeslníky. Dobrovolníků a hasičů na počáteční úklid bylo dost. Problém byl s materiálem a odborníky.

Začátky byly chaotické. Každý dělal, co mohl. Pak ale přijelo spoustu hasičů a vojáků. Já jsem tu měla fantastickou partu hasičů z Tečkovic, ti mě nechtěli nechat ani lopatu vzít do ruky.

Jak vlastně odpočíváte? Čím si děláte radost?

Mně dělá radost, kromě toho, že máme tu střechu, když vidím radost vnoučat. Chtěli jsme je aspoň na jeden den odsud z toho všeho vytáhnout, a tak jsme si udělali výlet do Brna, do Olympie (pozn. velké brněnské nákupní centrum). Děcka byla šťastná, užila si to. A my také. Ještě bychom je v srpnu chtěli vzít na jeden den do aquaparku. Něco jim trochu dopřát, když v tom všem jsou tu pořád. A to je moje odměna.

Vidím taky, že se v obci postupně všechno zlepšuje. Přibývá opravených nových střech a věřím, že do podzimu budou všechny stojící domy mít střechy pokryté.

Moc vám to všem přeji. Ať se vám daří a hodně síly do dalších dní.

Autorkou rozhovoru je koordinátorka fundraisingu a PR Martina Špinková.