Titash Mrong, kterému je 12 let, chodí do školy Adventist Hill Tract School and Seminary na východě Bangladéše. Podporuje ho jeden z dárců ADRA v rámci programu BangBaby. Titash má rodiče, ale žije na interátní škole, která zajišťuje ubytování pro děti, které potřebují celoroční péči, protože se o ně rodina nemůže starat nebo ji vůbec nemají.

Když byly Titashovi čtyři roky, přivedla ho jeho matka do školy Hill Tract. Bez jakékoliv domluvy s někým ze školy malého Titashe v sirotčinci zanechala a odešla.

Vychovatelka, která má v sirotčinci úlohu jakési náhradní maminky a stará se o sirotky, Titashe přivedla do kanceláře ředitele školy. Řekla mu, co se stalo a ptala se, co s chlapcem bude. Ředitel po krátké úvaze rozhodl, že zde chlapec zůstane a vychovatelka se o něj bude starat.

Ač má chlapec rodiče, jeho matka je mentálně postižená a nebyla schopna se o něj a jeho sourozence postarat. Otec rodinu opustil. Titashovy sestry a malý bratr se tak dostali také do sirotčince, který je ve škole Kelloogg Mookerjee Memorial Seminary na jihu země.

Od doby, co se Titash dostal do školy, uplynulo šest měsíců. Protože pocházel z kmene Garo, musel se nejdříve naučit bengálsky.

Jednoho dne si pro něj matka přišla a bez toho, aby cokoli komukoli řekla, s Titashem utekla. Vychovatelka si toho všimla, oznámila to řediteli a spolu s ním a dalším zaměstnancem školy běželi za matkou a Titashem. Když je dohonili, matka odmítla Titashe pustit zpět do školy a ředitel je tedy nechal jít. To bylo poprvé, co Titash s matkou odešli ze sirotčince.

Asi po měsíci se matka s Titashem vrátila zpět do školy a on tu zůstal. Postupně si našel kamarády, jedl třikrát denně a dařilo se mu dobře. Po téměř pěti letech přišla Titashova matka opět do školy, aby Titashe vzala domů. Za tu dobu se toho ve škole hodně změnilo – ředitel, někteří učitelé, okolí školy, studenti. Když Titash viděl svou matku, nepoznal ji a ani matka nepoznala Titashe. Vychovatelka si ale matku Titashe pamatovala a poznala ji.

Matka si vyžádala od školy povolení a nakonec ho dostala. Cesta ze sirotčince do Titashovy vesnice je dlouhá okolo 500 km, autobusem trvá 15 – 18 hodin. Titash s matkou cestovali nejprve autobusem do města Čitagong. Na tuto cestu měla matka Titashe peníze. Když však dostali v Čitagongu hlad, neměli už na jídlo ani na další cestu. Matka proto prodala Titashův šál, gamcha, který je součástí mužského bangladéšského oblečení. Získali za něj trochu peněz, za které koupili chleba a banány. Pak poprosila matka jednoho řidiče autobusu a průvodčího, zda by se s nimi mohli svést. Řidič s průvodčím souhlasili, a tak Titash s matkou pokračovali v cestě usazeni na krytu motoru vedle řidiče. Během cesty jim řidič dal trochu chleba a nakonec Titash s matkou dojeli do své vesnice Kumuria.

Doma byl Titash s matkou jen jeden den. Pak matka někam odešla a už se nevrátila. Titash nevěděl co dělat, neměl nic k jídlu. Jeho teta si ho vzala k sobě a přivedla zpět do sirotčince. Také poprosila ředitele školy a vychovatelku, aby už příště matce Titashe nedovolili chlapce ze školy vzít, protože se o něj nedokáže postarat.
Po tom, co se Titash vrátil do školy, řekl vychovatelce, že i když má maminku rád, už s ní nikdy nechce jít domů a chce zůstat ve škole.

 

Timon Ritchil, 28. 11. 2011

 

Titash Mrong s vychovatelkou

Titash Mrong se svou vychovatelkou