Politika je pro Barmánce stále nové téma

Politická, sociální a humanitární situace v Barmě, zejména v Karenském státě, stále není stabilní. Země by měla stát na prahu nové, svobodnější doby, ale krok dál je zároveň krokem do neznáma. ADRA ČR zahájila v roce 2012 projekt zaměřený na podporu občanské společnosti a mladých lidí. Pomáhá představitelům tamních organizací například tak, že založila fond, ze kterého získaly počáteční prostředky na své aktivity. Také pořádá výměnné pobyty. Před několika dny jeden takový ukončily dvě mladé ženy, které v Praze strávily tři týdny. Následující text zveřejnila po jejich odjezdu ČTK.

Strach prý mají všichni, je třeba ho překonat

Život třiadvacetileté Nan Thazin a o čtyři roky starší Aye Aye Mon se od života jejich vrstevníků v mnohém liší. Obě dívky žijí v barmském Karenském státě, oblasti na hranici s Thajskem, která neustále trpí občanskou válkou mezi vládními jednotkami a karenskou armádou. Násilí je všudypřítomné, zdravotnictví a školství na nízké úrovni. A právě tady se Nan Thazin a Aye Aye Mon rozhodly pomoci – vedou proto vzdělávací kurzy a výcviky i v těch nejodlehlejších oblastech u lidí, kteří je mnohdy nejdříve odmítají. „Zpočátku se bojí, pak se to ale zlomí a začínají se měnit. To nás těší,“ říkají dívky v rozhovoru s ČTK.

Mladší z dívek pracuje už více než rok pro nevládní organizaci Norwegian Refugee Council, jako terénní pracovnice je neustále na cestách. Pomáhá zejména v komunitách takzvaných vnitřních uprchlíků, kteří kvůli bojům museli opustit své domovy. Desítky tisíc dalších uprchlíků z Karenského státu žijí v několika uprchlických táborech v sousedním Thajsku.

„V naší zemi dochází k mnoha případům zabírání půdy ze strany úřadů i armády. My se proto snažíme říkat lidem, že mají určitá práva. Vysvětlujeme jim, že mají právo vlastnit půdu. Hovoříme s nimi také o dalších lidských právech,“ popisuje Nan Thazin. „Trénujeme místní mladé lidi, aby začali být těmi, kdo přinesou do jejich komunity změny,“ dodává. Jejich práce není vůbec jednoduchá i vzhledem k tomu, že řada mladých lidí v oblasti ani nedokončí školu a buď se musí věnovat rodinnému hospodaření, nebo je naverbuje do svých služeb armáda.

„Zpočátku se lidé velmi bojí, nechtějí mluvit o vládě, o ústavě. V naší zemi se lidé o politice bojí mluvit,“ říká mladá karenská dívka. Počáteční ostych se prý ale často daří překonat, dodává Nan Thazin a vypráví příběh jednoho z jejích klientů. „Mladý muž z jedné vesnice byl nejdříve velmi plachý. Navíc říkal, že ho to, co děláme, nezajímá, že má hodně práce na farmě, že musí pomáhat rodině. Po jednom tréninku se ale změnil a hned chtěl pokračovat v dalších. A nyní je to on sám, kdo školí další lidi a pokračuje v naší práci. Obdivuji ho,“ shrnuje.

Potřebují přístup k informacím

Vzdělávání je náplní práce i pro Aye Aye Mon. Před čtyřmi měsíci si otevřela v klášteře v Pcha-amu, správním středisku Karenského státu, výcvikové centrum, kde se lidé mohou učit například angličtinu či počítačové dovednosti. Ještě před pár lety by něco takového nebylo možné. A o kurzy je mezi mladými lidmi v karenských oblastech velký zájem, už mají přes třicet klientů. „Stále více lidí chce mít lepší vzdělání,“ říká Aye Aye Mon.

V Barmě dochází v posledních letech k reformám, z domácího vězení byla propuštěna vůdkyně opozice Do Aun Schan Su Ťij, která se po volbách spolu s dalšími představiteli opozice dostala i do parlamentu. Západ v reakci na to zrušil většinu sankcí proti barmskému režimu, problémy s dodržováním lidských práv i diskriminací etnických menšin, mezi které patří právě Karenové, ale přetrvávají. A změny v odlehlých oblastech, jako je právě Karenský stát, postupují jen velmi pomalu.

„Máme i kurzy týkající se posílení vůdcovských rolí ve společnosti, vedení určitých komunit, ale není to jednoduché. Lidé u nás nechtějí být vůdci, jsou zvyklí být jen následovníky. To nezměníte za týden, musíme na tom pracovat,“ popisuje Aye Aye Mon.

Situaci v Karenském státě komplikují i přetrvávající boje. „Stále umírají lidé, hlavně v pohraniční oblasti. Velkým problémem jsou nášlapné miny. V některých vesnicích téměř nepotkáte nezraněného člověka, lidé tam přicházejí o nohy a mají i další vážná zranění,“ popisuje Nan Thazin.

V nemocnicích se stále svítí svíčkami

Určitou naději představují pro místní obyvatele rozhovory mezi centrální vládou a karenskými představiteli. Ty ale zatím nedosáhly žádného výraznějšího výsledku. „Je potřeba změnit ústavu. Druhou věcí je diskriminace etnických menšin. Nyní je většina moci v rukou centrální vlády a zástupci našeho státu mají jen velmi omezené pravomoci. K nim také proudí většina peněz a oni rozhodují o jejich využití. Decentralizace, to se musí změnit,“ vypočítává Nan Thazin. „Pokud jde o vzdělání, nemáme dovoleno učit se náš vlastní jazyk, jen v klášterech. Ve škole se karensky neučíme, a to se lidem nelíbí,“ dodává.
Vzdělání je podle karenských dívek základ, a proto budou v jeho podpoře pokračovat. „Lidé například nejsou zvyklí číst noviny, sledovat, co se děje. Já jsem až do střední školy nikdy nebyla v knihovně. Lidé nečtou,“ říká Aye Aye Mon. Omezený je i přístup místních obyvatel k internetu, který většinou mohou využívat jen bohatší lidé ve městech. „V některých oblastech žije mnoho lidí, kteří ani nevědí, co je to internet. Nikdy neviděli počítač,“ dodává s tím, že problémy jsou mnohdy i s elektřinou, která nemusí fungovat po celý den. V nemocnicích tak podle ní bývá běžné, že se tam stále svítí svíčkami.

I přes nynější komplikovanou situaci ale zůstávají obě dívky optimistkami. „Věříme, že se to změní. Například mnoho vzdělaných lidí, kteří žili v cizině, se nyní vrací a doma začínají podporovat lidská práva a občanskou společnost. Bude to ale trvat. Možná i dvě desetiletí,“ uzavírá Nan Thazin.

V následujících letech chce ADRA nadále přispívat k posílení koordinace a spolupráce mezi jednotlivými organizacemi a místními komunitami. Prostřednictvím nejrůznějších akcí budeme vytvářet příležitosti pro bezpečnou a otevřenou diskuzi. Připravujeme řadu školení a komunitních workshopů v oblasti lidských práv, aktivního občanství a politické gramotnosti. Mimo jiné založila komunitní kavárnu, který má fungovat jako místo setkávání a zároveň zázemí pro organizování nejrůznějších vzdělávacích a kulturních akcí.

Projekt je podpořen v rámci Programu transformační spolupráce MZV ČR.