Neviditelná migrační krize: jak ADRA pomáhá v Peru a Ekvádoru

Příčiny dnešní uprchlické vlny v řadě latinskoamerických zemí, včetně Peru a Ekvádoru, leží o kus dále, na mapě o kus výše, ve Venezuele. Tato země, která dříve díky bohatým zásobám ropy bývala jednou z nejbohatších v Jižní Americe, se během posledních desetiletí propadla do hluboké ekonomické krize. Lidé nemají přístup k základním službám – ke vzdělání či k zdravotnické péči. Na denním pořádku jsou výpadky elektřiny, panuje extrémní nedostatek v podstatě všeho od potravin po léky. Zboží, které je dostupné, si lidé kvůli hyperinflaci nemohou dovolit. Je běžné, že měsíční mzda je částečně vyplácena v naturáliích – činí např. 20 USD a 60 vajec. Když přičteme nedemokratický režim, který stíhá své odpůrce, a vysokou míru kriminality násilí, není překvapivé, že obyvatelé se snaží ve velkém zemi opustit.

Od roku 2013 odešlo z téměř 30milionové země více než 7 milionů lidí, většina z nich zůstává v okolních zemích. V první fázi odcházeli zejména bohatší a vzdělanější lidé, většina z nich legálně. Mají tedy potřebné dokumenty, mohli si částečně vybrat, kam se uchýlí, a v nových zemích našli uplatnění. Později však začali zemi opouštět čím dále chudší obyvatelé, jejichž možnosti jsou podstatně omezenější. Jsou často nekvalifikovaní, ze země odchází za pomoci pašeráků a v nové zemi žijí často ve velmi špatných socioekonomických podmínkách, bez právní ochrany, přístupu ke zdravotnictví, vzdělání i obživě. Hostitelské země mají navíc samy celou řadu problémů. Peru se po pandemii COVID-19 stalo zemí s nejvyšší potravinovou nejistotou v Latinské Americe – nedostatku potravin čelí až polovina populace. Potýká se i s obrovskou nezaměstnaností (kolem 20 %), nedostatečným přístupem ke vzdělání a s dalšími souvisejícími problémy. V Ekvádoru pak žije čtvrtina obyvatelstva pod hranicí chudoby, 10 % z toho v extrémní chudobě.

Johangelis je 23 let a pochází z Venezuely. Se svým partnerem a malým synem se v květnu vydala na cestu z Venezuely do Ekvádoru. Cesta byla náročná, rodina někdy neměla co jíst, přesouvala se autobusy i pěšky, jak se dalo. Měli štěstí a v Kolumbii obdrželi finanční pomoc, kterou se rozhodli využít. Nakoupili sladkosti, vodu, květiny a další drobnosti, které prodávali v parcích, na semaforech a dalších místech. Tímto způsobem si vydělávali na jídlo, ubytování a další cestu a postupně se dostali až do Huaquillas v Ekvádoru, kde se chtěli usadit. Veškeré finanční prostředky spravoval Johangelisin partner. Již dříve se vůči své partnerce choval občas agresivně, po příjezdu do Ekvádoru se ale útoky stávaly častějšími a nebezpečnějšími. Situace vyvrcholila hádkou, při níž partner hrubě srazil ženu na postel a vyhrožoval jí. Johangelis se synem se podařilo utéct. Jediné, co si stihla vzít s sebou, byly doklady. Zcela bez prostředků přespávala se synem v parku. Po čase si jich zde všimla jedna místní žena a plačící Johangelis poradila, ať se obrátí na organizaci AVSI, kam ji i dovedla.

Právnička organizace si vyslechla její příběh a vysvětlila, co může pro Johangelis a jejího syna udělat. Zajistila lékařskou péči i psychologickou podporu a požádala o ochranná opatření jako je zákaz přiblížení. Johangelis se také mohla se synem uchýlit na týden do azylového domu. Přes sociální sítě se žena spojila se svou babičkou žijící v Peru, která jí nabídla, ať se nastěhuje k ní. Týmy ADRA a AVSI pak společně zajistili přesun Johangelis i jejího syna do Peru.

Konečně jsem v bezpečí a v pořádku daleko od agresora, spolu se svým synem a babičkou, a to vše díky pomoci a vedení organizací AVSI a ADRA.
– Johangelis, migrantka z Venezuely

Příběh Johangelis dobře ilustruje, s čím vším se musí lidé na cestě za lepší budoucností potýkat. Rodiny často necestují najednou, protože si to nemohou dovolit. Obvyklý model tedy je, že napřed zemi opustí muž/otec a za ním později cestuje jeho partnerka sama či s dětmi. Nezletilé děti také často cestují zcela samy. Násilí, vykořisťování ale i obchod s lidmi či sexuální zneužívání, to vše jsou rizika, kterým jsou tyto skupiny vystaveny. Právní ochrana je tak jednou ze 3 oblastí, na které se nyní v Peru a Ekvádoru zaměřujeme. Nastavení mechanismu pomoci obětem násilí, pomoc při slučování rodin, šíření relevantních informací, pomoc s legalizací pobytu, proškolení komunitních lídrů v rozpoznávání případů porušování práv – tím vším se nyní zabývají týmy místních kanceláří ADRA i partnerské organizace AVSI v projektu, který můžeme realizovat díky podpoře z Evropské unie.

Druhou oblastí naší pomoci je přístup ke zdravotnické péči. Kvůli nelegálnímu pobytu mají uprchlíci velmi problematický přístup k veřejnému zdravotnictví. Ve všech 4 provinciích, kde ADRA projekt probíhá, působí zdravotnické týmy, které poskytují základní zdravotní péči. Navíc zde provozujeme i mobilní kliniky, které vyjíždí do odlehlejších regionů několikrát za měsíc. Součástí je i osvěta zaměřená na zdraví, hygienu, ale i reprodukční a sexuální zdraví.

Poslední oblastí je zajištění potravinové pomoci. ADRA Ekvádor provozuje veřejné jídelny, kde připravuje teplá jídla pro lidi v nouzi. Uprchlíkům v Peru a v Ekvádoru dále rozdáváme potravinové balíčky s trvanlivými potravinami.

Situace migrantů z Venezuely se nevyřeší za pár týdnů či měsíců. Část z nich bude z Peru a Ekvádoru putovat dál, část zde bude žít roky, část se usadí natrvalo. Naším úkolem je nyní pomoci zajistit nově příchozím, kteří jsou v nelehké situaci, základní životní potřeby a důstojnější životní podmínky. Děkujeme, že pomáháte s námi.