Cílem byla nejen pravidelná kontrola účetnictví a využívání finančních prostředků, kontrola probíhajících či  nedávno dokončených rekonstrukčních projektů, ale také vytvoření strategického plánu budoucích aktivit ve spolupráci s místní partnerskou organizací Bangladesh Children´s Sponsorship Services.

Pro letošní rok si ADRA ČR vedle hlavního cíle vzdělávání dětí vytyčila i tři dílčí úkoly. Prvním je podpora soběstačných projektů internátních škol, díky nimž školy generují vlastní příjmy a postupně se tak stávají méně závislé na vnější pomoci. Dárci budou moci tento projekt podpořit přes internet (e-donation) nákupem plodin či hospodářských zvířat. Druhým cílem je zajištění nezávadné pitné vody pro několik škol v oblastech, kde je pitné vody nedostatek. Dále se chce ADRA věnovat vzdělávání učitelů tak, aby výuka dětí byla co nejkvalitnější.

Rozhovor s účastnicí monitorovací cesty, s Jarmilou Szkutovou, a také několik jejích zápisků z cesty, si můžete přečíst zde:

 

Bangladéš – země, kterou jsem si oblíbila

ADRA ČR v Bangladéši mimo jiné podporuje školy ve slumech – co to vlastně slumy jsou?

Slumy jsou chudinské čtvrti ve velkých městech, kde bydlí ti nejchudší. Lidé zde žijí v často naprosto nepřijatelných podmínkách – nejen pod hranicí chudoby, ale také hygienického minima a často i lidské důstojnosti. Slumy – rovná se bydlení v chatrči nebo v boudě z vlnitého plechu či bambusu, špatná hygiena, haldy odpadků, nemoci, kriminalita, nezaměstnanost, nepřítomnost vzdělání a jiných příležitostí – tedy absence jakéhokoli „normálna“, jaké známe my. Na druhou stranu zde žijí děti, pro které toto místo znamená domov. A proto jsem moc ráda, že i zde ADRA působí a za pomoci týmu místních učitelů spravuje deset slumových škol, kde se denně učí kolem 700 žáků.

Jaké jsou slumové školy? Jak bys je porovnala se školou u nás?

Už na první pohled je velký rozdíl v podmínkách – školy ve slumech se moc nepodobají našim českým školám. U nás v Evropě je vzdělání samozřejmě daleko kvalitnější, učitelé jsou vzdělanější, podmínky pro studium jsou nesrovnatelně jednodušší. Poměr žáků na jednoho učitele je ve slumových školách mnohem vyšší a též učivo se liší – ve slumech se děti učí pouze naprostým základům čtení, psaní a počítání a také hygieny. Co se týče nadšení, tady si troufám říct, že bangladéšské děti daleko předčí děti evropské… čiší z nich radost z toho, že mohou chodit do školy, hrdost na to, že mohou nosit školní uniformu, vlastnit aktovku se zápisníkem a tužkou…. Přála bych si, aby se do Bangladéše mohli podívat všichni čeští žáci, kterým škola připadá málo záživná – myslím si, že by se od svých bangladéšských vrstevníků mohli spoustu přiučit.

Jaký význam má celý projekt?

Chudoba je často přirovnávána k začarovanému kruhu, ze kterého se velmi obtížně dostává – často je to možné jen díky vnějšímu impulzu. V Adře vnímáme, že jednou z nejlepších a nejefektivnějších dlouhodobých zbraní proti chudobě je vzdělání, které představuje nadějnou investici do mladé generace – vzdělání rozšiřuje horizonty, otevírá nové možnosti a pomáhá mladým vymanit se z područí chudoby předávané z generace na generaci. A tohle všechno se děje v Bangladéši… Když člověk vidí radost bangladéšských dětí, kteří mohou pravidelně chodit do školy, mluví s mladými, kteří díky sponzorství získali vzdělání, a tím i lepší příležitosti v životě, setkává se s rodiči, kteří sami tuto příležitost nedostali a o to víc ji chtějí pro své děti, tak o významu projektu nemůže pochybovat.

Jaká je Bangladéš země?

Bangladéš je země plná kontrastů: na seznamu OSN ji najdeme jako jednu z nejméně rozvinutých zemí světa a zároveň jako zemi s největší populační hustotou na km2. Bangladéš je rozlohou podobný bývalému Československu, přesto zde na stejném území žije 160 milionů lidí, tedy přibližně desetkrát více! Bangladéš je také známý jako země vody s hojností vodních zdrojů i vodních cest, kterých je daleko více než těch pozemních, existuje zde však krizový nedostatek nezávadné pitné vody – voda je často znečištěná a obsahuje zdraví škodlivé látky. S děsivou pravidelností se vrací ničivé záplavy – důvodem jsou velké řeky, které se opakovaně vylévají z břehů, a také rovinatý povrch Bangladéše. Říká se, že kdyby se hladina v Bengálském zálivu zvedla jen o 10 metrů, 90 % země by se ocitlo pod vodou. Období záplav je pro mnoho Bengálců ničivé a nebezpečné, zároveň je však i nezbytné a užitečné, protože naplavená voda je v této primárně zemědělské zemi zdrojem vláhy pro políčka.

Bangladéš určitě nepatří mezi atraktivní turistické destinace: má pověst chudé přelidněné země, kde není pro turisty nic moc k vidění. Na dovolenou se do Bangladéše prostě nejezdí – a na druhou stranu by nebylo fér mluvit jen o utrpení a soustředit se jen na chudobu ztělesněnou v bezpočtu žebrajících, v zoufalém nedostatku prostředků či příležitostí pro převážnou většinu bengálské populace. Bangladéš je také svým jedinečným způsobem země krásná a bohatá: když vidím dozrávající rýžová políčka, záplavu čerstvé zeleně všude, kam jen oko dohlédne, krásné úsměvy dětí, dar vodních zdrojů, pracovitost a snahu Bengálců, nádhernou barevnost a rozmanitost tradičního oblečení, pohostinnost a obětavost místních, jejich vlídnost a přátelství… tak nemůžu jinak, než si tuto zemi oblíbit a cítit propojenost s vlastním životem…

Radek s dětmi

Úryvek z deníku:

Jsme na návštěvě jednoho z nespočetných slumů hlavního města Bangladéše. Hromady tlejících odpadků z dháckých domácností tu našly svůj „domov“. A domov tu v primitivních přístřešcích z plechu a bambusu nacházejí i tisíce těch, kteří nemají na důstojnější bydlení. Přišli z odlehlých vesnic za vidinou lepší budoucnosti a slibných pracovních míst. Bangladéšská metropole je však krutá a neuživí přelidněné ulice. A tak se chudinské čtvrti plní dětmi, které přebírají odpadky či chodí žebrat, a jejich rodinami, které po generace uvízly v bludném kruhu chudoby.

Plechová bouda. Horko a vlhko. Hromada barevných sandálků před vchodem. Šedesát rozzářených úsměvů. Zvídavé hlásky. Smích a radost všude kolem….

I takhle může vypadat škola.

Na rohoži, která plní funkci podlahové krytiny, školní lavice i židle zároveň se v jednotlivých řadách mačkají děti, které se dnes přišly učit. Na chvilku jsou to děti jako všechny na světě. Na chvilku zažívají to, jaké má dětství opravdu být: hravé, bezstarostné, spokojené… opakují písmenka po učiteli, něco si mezi sebou špitají, pečlivě sledují tabuli, těší se na brzkou svačinku…

Sedím na jediné židli v horkem rozpálené plechové krychli, sleduji výuku a cítím intenzivní směsici pocitů: obdiv-radost-odhodlání-štěstí… Nepředstavitelný obdiv nad silou lidské důstojnosti, která čelí nepřízni života… Radost nad každým dítětem, které je dnes ve škole, a tudíž o krůček blíž lepším příležitostem… Pevné odhodlání pokračovat v započaté práci… Pocit štěstí, protože jsem součástí něčeho úžasně velkého a krásného navzdory okolním podmínkám…

A moc si přeji sem do této plechové školy vzít všechny naše české děti, kterým se ráno nechce vstávat nebo kterým škola připadá jako nuda. A přeji si tady vedle sebe mít všechny obětavé dárce, kteří pravidelně přispívají s láskyplnou důvěrou, že se koná dobrá věc. Protože podpora vzdělání bangladéšských dětí k ní rozhodně patří J.

Jarmila Szkutová, koordinátorka programu rozvojového vzdělávání PRVák, o. s. ADRA

Děti ze slumové školy Banani