Lidé nechtějí být závislí na pomoci, chtějí být soběstační
Lidé nechtějí být závislí na pomoci, chtějí být soběstační
Niger a Mali, dvě africké země, které patří mezi nejchudší na světě. Země, které se potýkají s vnitřními politickými a bezpečnostními problémy i s opakovanými přírodními katastrofami. A pro Adru země, kde dlouhodobě pomáháme lidem v nouzi. O tom, jaká je na místě aktuální situace a jak naše pomoc probíhá, nám vyprávěl Andrej Arvensis, projektový a finanční manažer, který před nedávnem obě země navštívil.
Proč ADRA pomáhá zrovna v Nigeru a v Mali?
Mali a Niger jsou jedny z nejchudších zemí světa. Na indexu lidského rozvoje, který měří životní úroveň, příjem, vzdělanost atd., jsou obě země vždy mezi posledními pěti zeměmi. Niger je na tom ještě o trochu hůř než Mali. Obě země jsou součástí tzv. Sahelu, pásu na jižním okraji Sahary, který se táhne od východ na západ Afriky. Střídají se tu období deště a sucha. Deště doprovází často záplavy a během sucha je tu někdy až 50 stupňů. Bezpečnostní situace je v těchto zemích velmi špatná. Operuje tu několik ozbrojených skupin, teroristů a džihádistů. Také politická situace je velmi nestabilní, v roce 2020 proběhl v Mali vojenský puč. Když se toto dá vše dohromady, způsobí to vlny uprchlíků a vnitřně vysídlených osob.
S čím se tu lidé nejvíce potýkají?
Jsou to ty nejzákladnější věci, základní životní potřeby jako je přístup k vodě, k jídlu, přístřeší, hygieně, ke vzdělání.
Lidé nechtějí být závislí na pomoci. Chtějí se postavit na vlastní nohy, aby byli soběstační a mohli zabezpečit svou rodinu. V současných podmínkách to ale moc nejde.
V regionu působí ADRA dlouhodobě, ty sám jsi byl v Nigeru podruhé. Zlepšuje se alespoň trochu životní úroveň v průběhu let?
To ano, určitě se to o něco zlepšilo. V Nigeru jsem měl možnost vidět projekty z let 2020 a 2021. Infrastruktura, kterou jsme tam vybudovali, stále funguje a stále se využívá. Takže dopad jsme tam měli a máme zásadní.
Jak naše pomoc v Nigeru probíhá?
Od roku 2020 stavíme školní třídy, každý rok jsme postavili tři, tento rok tedy již devátou. Minimálně další dvě až tři třídy chceme ještě postavit. Je to velký školní komplex. Děti už tam chodí a starosta uvažuje, že školu pojmenuje po Adře, což je milé. Škola je určena pro děti uprchlíků a místní komunitu. Jde většinou o lidi, kteří museli opustit své domovy kvůli bezpečnostní situaci. V Ouallamu například jsou dva uprchlické tábory, jeden pro vnitřně vysídlené lidi a druhý pro uprchlíky, většinou z Mali. Kapacity jsou stále nedostatečné, kdybychom letos nepostavili zmiňované 3 třídy, tak by v jedné třídě bylo až 130 dětí. Takhle jich je šedesát, což je pořád dost, ale na místní poměry je to dobré. Pro třídy také zajišťujeme vybavení, lavice, skříňky atd.
Jak při takovém počtu dětí probíhá výuka?
Rozhodně jinak, než jsme zvyklí od nás. Učitelé většinou nemají vysokoškolské pedagogické vzdělání, mají za sebou nějaký kurz nebo základní vzdělání, umí číst, psát a počítat a to předávají dál. Když mají hodně žáků, tak je rozdělují do skupin. Jedna je třeba do oběda, druhá je po obědě a učitel jede non-stop. Snažíme se vzdělávat i vyučující, aby měli všichni nějaké minimum. Niger má vytvořené určité kurikulum, které by měl každý učitel absolvovat, což do školení také zahrnujeme. Školíme je třeba i v dětské psychologii, předcházení týrání a zneužívání.
Jaké jsou dlouhodobé dopady této naší pomoci?
Když se děti naučí číst, psát a počítat, tak jsou jejich šance na uplatnění větší. Děti uprchlíků si většinou prošly nějakým traumatem a škola je pro ně často prvním bezpečným prostředím. Mohou si tam hrát, mít kamarády. Takže škola má nejen vzdělávací roli, ale i pozitivní psychologický dopad.
Osobně jsem se jak v Mali, tak v Nigeru cítil relativně bezpečně. Setkal jsem se s milými lidmi, ochotnými a přátelskými, kteří mě ve své zemi vítali. Člověk, ale musí být více v pozoru, celková bezpečnostní situace tam rozhodně není dobrá a trpí tím hlavně ti nejvíce zranitelní.
ADRA vždy spolupracuje s místními kolegy. Jak je vybíráme a je těžké sehnat schopné lidi?
Není těžké je sehnat, spíše si je udržet. Proběhne výběrový proces, máme jasné směrnice na to, jak má vypadat. Zveřejníme pracovní nabídku, lidé se přihlásí a my z nich vybereme. Máme velmi schopné lidi, ale jak jsem říkal, je těžké si je udržet. Projekty jsou totiž vždy na rok, to je dáno podmínkami hlavního donora, který naše zahraniční projekty financuje. Po roce projekt skončí a další začíná až za několik měsíců, takže naši místní lidé během této doby buď čekají, nebo nás opustí, protože si zkrátka musí najít novou práci. Toto je něco, s čím se bohužel potýkáme dlouhodobě.
V Nigeru také budujeme rybníky. Ryby do těchto rybníků jsou jedním z našich nových ADRA Dárků, na které mohou lidé koupit dárcovské certifikáty. Jak pokračuje tato aktivita?
Velmi dobře. Založili jsme čtyři nové rybníky, nacházejí se v blízkosti řeky Tinga u Ouallamu. Založili jsme družstvo „Albakra“, akvakulturní družstvo, které se o rybníky stará. Máme tam nasazené sumečky, pro začátek jsme jich koupili 4000 a k tom 10 tun krmiva. Nedávno jsme už měli i první výlov. Lidé pak ryby prodávají na trhu a za část utržených peněz mohou v udržování rybníků pokračovat.
Členové družstva tedy rozhodují o tom, kdo má z rybníků užitek?
Ano. Členové družstva jsou vybráni shromážděním uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, družstvo tedy tvoří jak lidé z Mali, tak vnitřně vysídlení Nigerijci i obyvatelé hostující komunity. Tímto způsobem podporujeme dobré soužití, aby nedocházelo ke sporům.
Další aktivitou je podnikatelské družstvo v oblasti nakládání s odpadem. Jak takové družstvo funguje?
Družstvo „I Love My Commune“ už existovalo před naším příchodem, my jsme s ním navázali spolupráci, dodali vybavení a posílili ho jak z hlediska vybavení, tak znalostí. Poskytli jsme vozíky a osly pro jejich tahání, dále trojkolky s cisternou na odvoz septiku a proškolili členy družstva, jak s poskytnutými věcmi zacházet a udržovat je. Město i soukromé osoby si u družstva mohou objednat služby a družstvo tak má zabezpečený příjem a je tím pádem udržitelné. A nejde jen o svoz odpadu, v Ouallamu mají například i program na vytváření kompostu a jeho rozvážení farmářům.
V sousedním Mali máme dva hlavní typy aktivit – potravinovou pomoc lidem v uprchlických táborech a zajištění dlouhodobé obživy. Jakým způsobem probíhá distribuce potravin, kdo může potravinovou pomoc získat?
Potravinovou pomoc poskytujeme nejvíce zranitelným skupinám, jako jsou matky – samoživitelky, děti a starší či hendikepovaní lidé. Vybírali jsme je ve spolupráci s místními autoritami. Příděl potravin je sestaven na základě humanitárních standardů, které stanoví objem kalorií a výživové hodnoty, které je třeba splnit. Lidé pak dostanou potravinové poukázky, které mohou vyměnit za určené potraviny. Pro představu, měsíční příděl, který by měl pokrýt 80 % kalorického příjmu na osobu, tvoří 25 kg rýže, 5 kg cukru; 10 kg jáhel, 3 litry oleje, 20 kg mouky, 5 kg sušeného mléka a 0,5 kg soli. Celkový počet příjemců těchto peněžitých poukázek je 300 domácností, každá z nich získala tuto podporu na dobu 3 měsíců. Tímto způsobem bylo distribuováno více než 60 tun potravin.
V rámci zajištění dlouhodobé obživy v oblasti také stavíme studny, pomáháme zakládat hospodářské zahrady a pořádáme kurzy tzv. „chytrého zahradničení“. Co si pod tím pojmem představit? Jak vlastně víme, co a jak v dané oblasti pěstovat?
Jak už jsem zmiňoval, vždy spolupracujeme s místními lidmi, v tomto případě máme odborníky ze zemědělské a polnohospodářské oblasti. Obsahem kurzů třeba je, jaké plodiny jsou odolnější vůči klimatickým výkyvům, jak chránit malé rostliny před škůdci bez použití chemikálií, učili se například jak míchat přírodní pesticid, jak dělat kompost apod. Založili jsme tři jednohektarové zahrady, každá má svůj vlastní přístup k vodě a budeme vytvářet také zavlažovací systém. Lidem jsme poskytli nářadí na obhospodařování a semena různých druhů rostlin. Vysadili jsme i 1500 malých stromů v rámci boje proti rozšiřování pouště.
Co se děje po ukončení projektu? Kontrolujeme nějak, jak lidé s nově vybudovanými stavbami či se zahradami nakládají?
Například v Mali máme tým, který tam žije trvale a má zahrady „na očích“. Tato aktivita neskončí po ukončení projektu, ale pojede dál. Navíc po skončení projektu přebírá dohled nad aktivitami místní komunita a místní samospráva, starosta či starostka daného města.
Andreji, děkujeme za rozhovor a budeme se těšit na další povídání o pomoci lidem v nouzi v zahraničí.
