Když to člověk zkusí, už to nejde jinak: dobrovolnictví v pěstounských rodinách
Když to člověk zkusí, už to nejde jinak: dobrovolnictví v pěstounských rodinách
Osvojit si dítě do pěstounské péče je zodpovědný a velmi náročný úkol. A srovnat se s novou životní není jednoduché ani pro děti samotné. Často za sebou mají nelehkou minulost a musí se vypořádat s novým prostředím i pocity nepochopení. Odlehčit pěstounům v jejich důležitém poslání a vnést dětem do života rozptýlení a podporu parťáka, na kterého se mohou spolehnout, to je cílem našeho dobrovolnického programu „Dobrovolnictví v pěstounských rodinách“, který díky podpoře Nadace Komerční banky můžeme nabízet v několika městech po celé republice.
Úleva pěstounům
V průběhu loňského roku se nám podařilo vyhledat 46 nových dobrovolníků a dobrovolnic. Ti jsou odborně proškoleni, aby mohli lépe porozumět situaci dětí v pěstounských rodinách a věděli, jak k nim přistupovat. Pravidelně (2x ročně) se také konají supervize, které monitorují průběh docházení dobrovolníků do rodin a řeší případné problémy.
Rodiny vnímají jako velkou úlevu, když mohou svěřit dítě na 1-2 hodiny týdně do dobrých rukou vyškoleného dobrovolníka, který plně chápe situaci a může pozitivně působit na dítě. Zároveň rodičům poskytne čas pro odpočinek. Díky našim koordinátorům, kteří se dobrovolníkům a pěstounským rodinám systematicky věnují, program monitorují a sdílejí zkušenosti, tak předcházíme případným nedorozuměním
radost dětem
Dobrovolníci, kteří pravidelně za dětmi dochází, jim pomáhají přijmout nové prostředí a postupem času se stávají parťáky a kamarády. Společný čas tráví různými aktivitami, které přispívají k celkovému rozvoji a pohodě dětí. Může jít o „obyčejné“ povídání si, ale i hraní her, společné procházky, sportovní aktivity, doučování a mnoho dalších aktivit.
Máme se rádi…
– Stefi z pěstounské rodiny o svém dobrovolníkovi
naplnění dobrovolníkům
Všem našim dobrovolníkům a dobrovolnicím zapojeným do podpory pěstounské péče děkujeme, že jsou ochotní nezištně věnovat nejen svůj čas, ale i kus sebe těm, kteří to potřebují. Jak ale vždy u dobrovolnictví zdůrazňujeme, přínosné je nejen pro „klienty“, ale naplňuje i samotné dobrovolníky. Jak nám řekla naše dobrovolnice Vlasta: „Když to člověk zkusí, nechce jinak.“
Nemám vlastní vnoučata. Chtěla jsem svůj čas věnovat někomu druhému. 6 let jsem byla dobrovolnicí u seniorů a nyní rok docházím do pěstounské rodiny s třemi dětmi. Těší mne, že mne oslovují křestním jménem. A krásné to bylo od prvního setkání, po kterém mi napsala paní Iva, pěstounka, že děti jsou nadšení a že o mne pořád povídají. Stále mne to dojímá k slzám. Dětí vždy ví, kdy přijdu a vždy na mne čekají. Chodíme spolu na hřiště, hrajeme si, povídáme, vyrábíme. Společně si předáváme radost.
– Andělka, dobrovolnice v pěstounské rodině