Většinu zemí, kde ADRA pomáhá lidem v nouzi, byste si za dovolenkovou destinaci pravděpodobně nevybrali, ať už jde o válkou zmítanou Sýrii nebo chudý Niger. Kambodža je v tomto ohledu trochu výjimkou. Díky dobré bezpečnostní situaci, překrásné přírodě i historickým památkám sem přijíždí ročně statisíce návštěvníků. Kambodža se rychle rozvíjí a postupně směřuje k tomu, že se podobně jako před lety Vietnam přestane řadit mezi země, kam prioritně směřuje rozvojová pomoc z bohatších států světa. Na druhou stranu, i přes pozitivní vývoj v zemi stále najdete řadu odlehlých oblastí, kde se lidé potýkají s chudobou a přístupem k základním životním potřebám, jako je nezávadná pitná voda či jídlo. O těchto dvou tvářích Kambodži i o tom, jak zde dlouhodobě pomáhá ADRA, nám vyprávěl projektový manažer Jiří Močidlan, který se před nedávnem vrátil z monitorovací cesty.

Jirko, co tě v Kambodži nejvíc zaujalo? Pozoruješ nějaký vývoj za dobu, co tam jezdíš?

Poprvé jsem Kambodžu navštívil teprve před rokem a i za tak krátkou dobu v hlavním městě určitě vývoj vidět je. Staví se infrastruktura, přibývá budov, mrakodrapů, mostů. Byla postavena první dálnice v Kambodži, kterou bychom popravdě i my mohli závidět. Spojuje Phnompenh (hlavní město) s přístavem Sihanoukville. Dříve cesta autobusem trvala 6 hodin, nyní tři. Dálnice zrychlí ekonomický růst a usnadní život lidem. Stále zde ale platí proticovidová opatření. Rouška je pořád součástí každodenního života. Je to trochu pochopitelné, protože zdravotnictví je špatně dostupné a je drahé. Veřejné zdravotnictví buď v některých oblastech neexistuje vůbec, nebo je na tak špatné úrovni, že ho lidé ani nevyužívají.

Jak vypadá běžný život?

Panují obrovské rozdíly mezi venkovem a městem. Kdo má peníze, stěhuje se blíž k cestě, kudy jezdí auta, a otevře si tam obchod nebo restauraci. Ale v odlehlých oblastech není nic, kromě gumovníkových plantáží a polí, což je pro místní jediný zdroj příjmů. V obchodech je vše velmi drahé, i na české poměry, jídlo je z dovozu, čili tam chodí nakupovat jen bohatí nebo cizinci. Většina lidí proto nakupuje na trzích, kde jsou potraviny podstatně levnější, nebo sami pěstují různé plodiny. Na trhy se pak sjíždí všichni z okolí a prodávají. Začínají ještě za tmy, třeba o půl páté, a když přijdete za světla, tak už je skoro všechno prodané.

Věděl bys, jaký je průměrný plat?

V celé Kambodži nevím, ale hodně lidí ve venkovských oblastech pracuje na gumovníkových plantážích, kde si za den vydělají průměrně 400 rielů, což je skoro nic, jelikož 4000 rielů je 1 dolar. A to jsou navíc velmi efektivní, za den posbírají až 200 kg.

Na jaký konkrétní problém se zaměřuje v Kambodži ADRA?

Zaměřujeme se na výživu, především u dětí, a na šíření osvěty. Kromě výživy se dotýkáme i témat jako gender, sanitace či hygiena, které jsou problémem zejména v odlehlých a venkovských oblastech. Pořádáme tzv. „reflexní skupiny“, kde se pod vedením facilitátora či facilitátorky bavíme o těchto tématech a srozumitelnou formou je přibližujeme dětem i dospělým. V drtivé většině se do těchto osvětových aktivit zapojují ženy. V Kambodže je hodně tradiční rozdělení rolí a věci jako výživa jsou chápány jako doména žen. Přitom na skupinách se probírají i třeba role v domácnosti, velkým problémem je alkoholismus a domácí násilí, takže účast mužů by byla velmi potřeba. Zatím se ale potýkáme s tím, že se nám je nedaří tolik oslovit.

Máme tam i jiné než čistě vzdělávací aktivity?

Ano, jedná se například o zlepšení přístupu k nutričně bohatým potravinám prostřednictvím rozšíření domácích zahrad a o podporu lokálních prodejců. ADRA aktivity vždy přizpůsobuje „na míru“ místnímu kontextu. V Kambodži jsou hodně oblíbené různé soutěže, proto pořádáme například soutěž o nejlepší zahradu. Místní lidé jsou hodně soutěživí a záleží jim na to, co řeknou ostatní, takže se velmi snaží, aby byli nejlepší. Vyhrávají dárkové koše s jídlem a podobně.

Také poskytujeme přímou potravinovou pomoc podvyživeným dětem. V praxi to probíhá tak, že tým Adry nejprve objede vesnice a komunity a zjistí, kde podvyživené děti žijí. Ve spolupráci s místním člověkem z komunity se zřídí místo, kde se pro ně připravuje a vydává jídlo. Je to většinou u někoho doma nebo v obchodě a do příprav se zapojuje celá komunita. Vaří se podle předepsaných tabulek, aby byla jídla výživná. Rodiny s podvyživenými dětmi obdrží poukaz a mohou sem kdykoliv přijít a na základě tohoto poukazu jídlo dostanou. Výdejní místo je navíc i prostorem, kde se matky dětí scházejí, povídají si, radí si a mohou se naučit hodnotné jídlo připravit i doma. Na základě vybraných poukazů pak ADRA platí těm, kdo jídlo připravují.

Co místní matky běžně vaří? Mají vůbec z čeho připravovat hodnotná jídla?

Většinou se vaří různé kaše, které ale nejsou vůbec výživné. V odlehlých oblastech většinou pracují všichni, kromě malých dětí, které se tak o sebe musí postarat v podstatě samy. Pětileté dítě si neuvaří a tak sní, co mu „přijde pod ruku“. Děti často žijí v hygienicky nevyhovujících podmínkách, hrají si doslova v prachu a špíně na ulici, voda je znečištěná, děti často dostanou průjem a všechno se začne točit v kruhu problémů. Proto je tolik důležitá i osvěta v oblasti hygieny. Osvětových aktivit se v roli školitelů účastní pracovníci a pracovnice z oblastní nemocnice, zdravotní sestry apod., které objíždí komunity a snaží se šířit informace.

Nedostatek peněz na nákup nutričně hodnotných potravin je velký problém. V rodinách se určuje, kdo dané jídlo bude jíst a kdo ne. Například přednostně jedí ti, kteří chodí do práce. Kdo je doma, tak nejí.

Když jsi zmínil vodu, v Kambodži také rekonstruujeme studně, je to tak?

Ano, původně jsme zamýšleli, že budeme vrtat a budovat studny nové, ale pak jsme přišli na to, že spousta studní už existuje a je jen potřeba je zrekonstruovat a zajistit, aby se nezanášely. Kolem stávajících studní tedy budujeme betonové „prstence“ a kolem celé studny se udělá přístup také z betonu, což zajistí, že se studna neznečistí, ani když jsou přívalové deště. Posledním typem aktivit, který v Kambodži děláme, je pak stavba sanitačního zařízení, v podstatě latrín, aby se zlepšila hygienická situace na vesnicích.

Kolika lidem se naše pomoc dostane?

Distrikt, ve kterém působíme, má 30 vesnic. Celkem bude mít z projektu přímo či nepřímo užitek 13 000 domácností.

Jirko, děkujeme za tvůj čas a za zajímavé informace o Kambodže.

Kambodža: příběhy pomoci a spolupráce

Ve všech zahraničních projektech ADRA na jejich realizaci spolupracuje s místními lidmi. Právě naši lokální kolegové a kolegyně nejlépe znají místní podmínky i komunitu, a mohou tak „dosáhnout“ i tam, kam by člověk zvenčí neměl přístup. Zapojení do našich projektů jim samotným také dává možnost přivýdělku a získání nových znalostí a zkušeností. Jak taková spolupráce probíhá a proč je důležitá ilustrují tyto dva příběhy.

Ith Rin

Ith Rin se ve své vesnici stal facilitátorem reflexních skupin pro děti. Je jedním z mála mužů, kteří tak udělali, neboť velkou většinou facilitátorů jsou primárně ženy. A dokonce se rozhodl stát facilitátorem dětí. Jak sám uvádí: „Facilitátorem jsem se stal proto, abych pomohl své komunitě. Na našich setkání s dětmi se velmi často bavíme o hygieně, sanitaci, výživě, vzdělání nebo třeba zdraví. To vše pochopitelně na úrovni přiměřené jejich věku. Témata musíte podat tak, aby to děti zaujalo, jinak jim nic nepředáte. Jedním z hlavních důvodů proč se této činnosti věnuji je, že věřím v prevenci. Prevence nám všem umožní vyhnout se mnoha problémům a to nám ušetří spoustu peněz.“

Nong Se

„Jsem facilitátorkou tzv. reflexních skupin pro dospělé. Na pravidelných setkáních řešíme témata jako je hygiena, výživa nebo gender. Pochopitelně jsem sama prošla mnoha školeními a díky tomu jsem si vědoma mnoha výzev a problémů, jako je například genderově podmíněné násilí. V mé vesnici jsem si povšimla jedné rodiny, kde manžel opakovaně bil svou ženu. Zjistila jsem, že svou manželku bil z toho důvodu, že získala práci a on byl nezaměstnaný. Okamžitě jsem ho konfrontovala. Setkala jsem se s ním a snažila se mu domluvit a vysvětlit, že domácí násilí je neakceptovatelné. Po našem vyhroceném setkání, kdy jsme na sebe trošku křičeli, uznal, že takhle to nepůjde dále. Poskytla jsem mu informace o drobných pracích se dřevem, které může provozovat i doma. Okamžitě se chytil příležitosti a od té doby je v domácnosti klid. Doufám, že trvalý.“

Projekt podpořili

Text vznikl v rámci projektu „Podpora výživy matek a dětí do 2 let v oblasti Baray Santuk II“ podpořeného v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Projekt je zároveň podpořen z prostředků ADRA Kanada a Canadian Foodgrains Bank (hlavní donor).