„Píše se rok 2015. Je červen a je úmorné vedro. Jsem v Praze. Sedím v kavárně a naproti mně jsou dvě barmské dámy – Nan Aye Aye Thwe (33 let) a Nan Myint Aung (33 let). Před deseti dny přijely z Barmy. Já odtamtud přijela před deseti lety. Tyto slečny nejsou natřeny thanakou – krémem, který barmské ženy používají pro ochranu před sluncem i pro zkrášlení už více než 2 tisíciletí. Nemají ani dlouhé barevné sukně longi, které v Barmě nosí i muži. Přes rameno se jim nehoupe typická pestrá kabelka se střapci. Jsou to moderní ženy, které pracují pro neziskové organizace v Karenském státě na východě Barmy – pro Tounge La Yat Education Gathering Group (EGG) a pro humanitární organizaci ADRA,“ píše Petra Lazáková pro Pravý domácí časopis.

 

O své práci a situaci v Barmě mluvily Nan Aye Aye Thwe a Nan Myint Aung také v Ranním Plus Českého rozhlasu (rozhovor začíná v čase 45:20):