Jaké to je, vystoupit z každodenní rutiny a odjet dobrovolničit do Srbska? Přečtěte si příběh Sofie 💚

Sofia pochází z Itálie a dlouhodobě se věnuje práci s uprchlíky a cizinci. Ve svých 32 letech ale pocítila, že je čas vystoupit ze zajetých kolejí — před necelým rokem se rozhodla nechat stereotyp za sebou a vydat se na rok pryč za novou zkušeností. Zapojila se proto do zahraničního humanitárního dobrovolnictví ADRA v rámci Evropského sboru solidarity. A my teď můžeme nahlédnout do jejího roku stráveného v Srbsku. 💚  

Můj rok v Bělehradě se chýlí ke konci a odchod je pro mě hořkosladký – naplněný vděčností za to, co bylo, ale taky nevyhnutelnou tíhou loučení. Je to také čas na zamyšlení a zhodnocení, jak to u všech konců už bývá. 

Když se ohlížím zpět, vidím rok, ve kterém jsem se učila být součástí jiného místa. A někdy to přišlo samo od sebe, jindy to chtělo víc času, trpělivosti a odhodlání. Zároveň se i teď stále učím přijímat, co to znamená být cizincem v jiné zemi.  

Uvědomuji si, jak paradoxní tento rok byl. Na jedné straně relaxem; zpomalila jsem tempo svého života a vzdálila se pracovním povinnostem, abych věnovala rok sobě a novému učení. Měla jsem čas navazovat nová přátelství, poznávat nové kultury, starat se o sebe, číst, cestovat, učit se nový cizí jazyk a procvičovat další a rozvíjet své vášně.  

Na druhou stranu to bylo neuvěřitelně intenzivní; mluvit jiným jazykem od rána do večera, učit se ještě jeden, hledat a budovat nová přátelství a vztahy a zároveň zůstat v kontaktu s rodinou a celoživotními přáteli. Dále organizovat výlety, zapojit se do nového kolektivu s novými kolegy a povinnostmi, účastnit se různých školení a objevovat oblast projektového managementu.

Co si z toho všeho odnáším? Zkušenost s tím, jaké to je být cizincem v jiné zemi – což pro mě má hluboký význam, protože v Itálii pracuji s přistěhovalci. Odnáším si taky lepší znalost angličtiny a trochu srbštiny, dovednosti, které jsem si osvojila, a zkušenosti, které jsem získala při psaní projektů. Beru si s sebou do Itálie vzpomínky na letní večery při západech slunce, na zimní neděle strávené společným vařením italských nebo srbských jídel a zážitky cestovatelů z celého světa – nebo prostě cestovatelů životem –, jejichž cesty se na chvíli nebo na rok zkřížily s mou. Beru si s sebou taky verzi sebe sama, která je více v kontaktu s mými nejhlubšími touhami a která se změnila.  

No, a co tu po sobě zanechávám? Především doufám, že hezké vzpomínky u lidí, s nimiž se mi zkřížily cesty – u některých jen na krátký okamžik, u jiných na celý rok. Přinesla jsem svůj pohled na věc, své nasazení a ochotu učit se, v naději, že to bylo a bude přínosem pro ty, kteří mě hostili. Protože právě tato jednoduchá ale smysluplná setkání se v době globálních napětí mohou stát malými semínky míru.  

Projekt Humanitarian Volunteering for Solidarity Activities (č. p. 101140258) trvá od 1. 2. 2024 do 31. 1. 2027 a je kofinancován Evropskou unií. Názory a stanoviska v tomto textu jsou výhradně názory autora(ů) a nemusí odrážet názory Evropské unie nebo poskytovatele grantu (Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast). Evropská unie ani poskytovatel grantu za ně nenesou odpovědnost.