O hezké práci s hezkými lidmi jsme si povídali s vedoucí Dobrovolnického centra ADRA Praha, Bárou Bezděkovskou. Co ji na této práci baví, co všechno dobrovolnické centrum dělá a chystá, i tom, kdo jsou „její“ dobrovolníci, si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Jaké byly historické počátky Dobrovolnického centra ADRA Praha?

Se sociální prací v Praze pod hlavičkou organizace ADRA se začalo již v roce 2006. Náplní se ale Dobrovolnické centrum ADRA Praha začalo přibližovat tomu dnešnímu přibližně od roku 2009, takže už slouží lidem 15 let.

Jak dlouho jsi, Báro, vedoucí tohoto dobrovolnického centra a čemu ses věnovala předtím?

Já jsem se stala vedoucí centra před čtyřmi roky; předtím jsem získala řadu zkušeností jako koordinátorka sítě dobrovolnických center ADRA pro Českou republiku: věděla jsem tedy, jak by takové centrum mělo fungovat a co vedení centra obnáší.

Co tě na této práci, či spíše službě lidem, zaujalo?

To rozhodnutí u mě zrálo několik měsíců. Postupně jsem však dospěla k poznání, že je to nejen hezká práce s hezkými lidmi, ale také získala odvahu to jako vedoucí dobrovolnického centra zkusit. Člověk přináší radost potřebným lidem, pro které to všechno dělá, a zároveň se setkává s krásnými lidmi, kteří jsou často velmi vytížení, a přesto pomáhají.

Proměnila se za uplynulých 15 let náplň činnosti Dobrovolnického centra ADRA Praha?

Já jsem toto dobrovolnické centrum přebírala v roce 2017 ve stavu, kdy mělo 25 – 30 stálých dobrovolníků. Dnes máme dobrovolníků a dobrovolnic již 90. Také se rozšířil počet zařízení, se kterými spolupracujeme, na 14 – většinou se jedná o zařízení pro seniory, ale také pro děti (např. Klokánek) a jedno zařízení je zaměřeno na zdravotně handicapované. Také jsme začali poskytovat další službu, a to návštěvy dobrovolníků u osamělých seniorů a seniorek v domácnostech a nově také podporujeme pěstounské rodiny. Nejsme tedy s dobrovolníky jen v sociálních a zdravotních zařízeních, ale i přímo tzv. v terénu.

Jak ovlivnila tuto prospěšnou dlouhodobou činnost dobrovolníků doba covidu-19?

Velmi. Zvláště v první fázi epidemie to znamenalo zákaz vstupu dobrovolníků do spolupracujících zařízení. Jak jsem však zmínila, dobrovolníci jsou skvělí lidé, a ihned začali přemýšlet, kde a jakým způsobem by se mohli zapojit do pomoci lidem jiným způsobem. Začali jsme tedy realizovat nákupy potravin, donášku léků, vyřizování pochůzek pro seniory, kterým bylo doporučeno nevycházet z domu.

V této činnosti jsme řadu měsíců pokračovali. Zjistili jsme, že mnoho seniorů a seniorek se následkem uzavření, samoty a malého pohybu, psychicky a fyzicky významně zhoršilo. Jejich samostatnost a soběstačnost poklesla a podporu dobrovolníků potřebovali dlouhodobě.

Kdo jsou v současnosti „tvoji“ dobrovolníci? Proměňují se i oni?

Řekla bych, že se to i mění. Poslední dva roky přichází řada mladých lidí – středoškoláků, řada z nich je i patnáctiletých, kteří jsou ochotni ke svým školním povinnostem a dalším aktivitám přidat 1-2 hodiny týdně a navštívit osamělou babičku, dědečka nebo potěšit malé dítě.
V sociálně-zdravotnických zařízeních jsou za všechny dobrovolníky, ale především za mladé lidi, velmi rádi: přinášejí seniorům a seniorkám kontakt s vnějším světem, svěžest, nezatíženost starostmi dospělých…

Jakým způsobem se ti daří tyto mladé lidi oslovovat?

V dnešní době jsou nejlepším nástrojem na oslovování mladých lidí sociální sítě. Čas od času dělám také přednášky, besedy na školách, což mě moc baví. Je to jedna z nejoblíbenějších částí mé práce. Ačkoliv některé mladé lidi dobrovolnictví vůbec neosloví, je úžasné pozorovat, jak pro řadu jiných je to nabídka vstupu do zcela nového světa a další dimenze života, o kterých dosud nic netušili. Obvykle hned po přednášce přijdou, jak se mohou co nejdříve zapojit. Mám z toho vždy velkou radost.

Můžeš s námi sdílet příběh nějakého dobrovolníka, který se tě nějak osobně dotknul?

Ano. Vyberu třeba tento: oslovila mě maminka jedenáctiletého chlapce, že její syn Míša by se moc rád stal dobrovolníkem. Že ví, o co se jedná a je na svůj věk více duševně vyspělý. Přemýšlely jsme, jak to zařídit, protože ze zákona je možno stát se dobrovolníkem až od 15 let. Nakonec jsme se domluvily, že Míša bude docházet do sociálního zařízení blízko jejich domu, a to spolu s maminkou.

Byly pro něj vybráni dva senioři, se kterými měl Míša velké společné téma: dějiny, a především období kolem druhé světové války. Společně si tedy o ní povídali a četli knihy s válečnou či dobovou tématikou. Bylo to pro obě strany nesmírně obohacující – starší muži měli komu předávat znalosti, zkušenosti, těšil je zájem malého dobrovolníka-studenta, a Míša zase nasával jejich postřehy a vyprávění.

Na druhé straně máme třeba i dobrovolníky-seniory, kteří docházejí za osamělými či nemocnými lidmi o pár let mladšími, než jsou sami. Nebo si vyzkoušeli obě strany pomoci, jako pan Zdeněk: býval pacientem v Nemocnici Na Františku a sám si vyzkoušel blahodárný přínos návštěv ADRA dobrovolníků. A rozhodl se k dobrovolníkům sám přidat. Dochází již 7-8 let na oddělení dlouhodobě nemocných za staršími ženami, se kterými zpívá a povzbuzuje je. Vždycky je vidět, jak přes často pokročilá onemocnění či stařeckou demenci tyto dámy rozkvetou.

Novinkou v rozvoji Dobrovolnického centra ADRA Praha je otevření charitativního ADRA obchodu Praha na Žižkově, Roháčova 46. Jedná se již o 26. charitativní obchod organizace ADRA ČR. Proč vzniknul, co je jeho záměrem?

Smysl charitativních obchodů ADRA je trojí: princip „druhá šance věcem“, kdy prodáváme použité, ale pěkné, zachovalé a funkční zboží, které může posloužit lidem dále, princip „druhá šance lidem“, kdy zaměstnáváme lidi z úřadů práce, kteří jsou obtížněji zaměstnatelní a do třetice princip „druhá šance pomoci“, kdy „zisk“ z prodeje zdarma získaného zboží investujeme formou veřejné sbírky do další podpory dobrovolnictví všude tam, kde se charitativní obchody nacházejí, a to je již v 17 městech v Čechách a na Moravě.

Jaké máš plány s Dobrovolnickým centrem ADRA Praha do budoucnosti?

Hlavní výzvou je nyní pro mě stabilizace a postupný rozvoj nově otevřeného charitativního ADRA obchodu Praha. Spolu s kolegyní koordinátorkou dobrovolnických aktivit máme v plánu přijmout, proškolit a zapojit do dobrovolnictví 10 nových dlouhodobých dobrovolníků ročně a postupně rozšiřovat i síť partnerských zařízení, se kterými spolupracujeme.
Pokud se toto vše podaří, budu spokojená.

Co když se některý ze čtenářů našeho rozhovoru bude chtít stát dobrovolníkem v Praze nebo by ho lákalo zapojit se do práce v charitativním ADRA obchodě Praha?

Určitě budu moc ráda. Může mi napsat na barbora.bezdekovska@adra.cz nebo zavolat na tel. 739 605 899. Podpořit návštěvy dobrovolníků u osamělých dětí a dospělých je možno i finančním darem. Děkujeme!

Moc vám všem tu spokojenost přeji – tobě, Báro, i vašim dobrovolníkům a také všem příjemcům pomoci, kterým přinášíte radost, chuť a naději do života.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor vedla Martina Špinková, koordinátorka PR a fundraisingu, péče o dárce

Chcete pomáhat jako dobrovolník či dobrovolnice?

Máte 1 – 2 hodiny volného času týdne a chcete je věnovat smysluplné činnosti? Zapojte se do dobrovolnictví! Naše dobrovolnická centra ADRA působí nejen v Praze, ale po celé republice, stačí si vybrat.