V profesním životě držitel doktorského titulu a referent zahraničních vztahů, v osobním čtenář, kutil a dobrovolník. Seznamte se s devětačtyřicetiletým Pavolem Foltínem, který v Dobrovolnickém centru ADRA Vyškov působí už více než deset let. Jak sám říká — svůj volný čas věnuje především fyzické práci a poznávání mimoevropských kultur. V dobrovolnické práci pomáhá seniorům. Jsme velmi rádi, že máme v týmu ADRA takové dobrovolníky. 👇💚

Pane Foltíne, jak jste se s organizací ADRA seznámil?

Už si nevzpomínám, ale bylo to zřejmě skrze nějakou humanitární pomoc či aktivitu, kde ADRA figurovala. Nebo jsem tu nabídku viděl někde v letáku, už nevím. Možná i skrze nějaká sdělení ve sborovém shromáždění… A jednou před mnoha, mnoha lety jsme darovali organizaci ADRA oblečení a finance na Ukrajinu. Přijel k nám domů kamion s označením ADRA. Řidičem byl pan Jan Lauterbach, srdcař.

Co v rámci dobrovolnické činnosti děláte?

Navštěvuji zejména starší spoluobčany v domovech pro seniory. Vykládáme si spolu o historii, o době komunismu či protektorátu. A chodíme na procházky. Občas si něco zahrajeme a zazpíváme.

Co Vás vůbec přesvědčilo dobrovolničit?

Jednoznačně svědomí. Pocit, že tam někde 500 metrů nebo 1 kilometr od mého domova jsou lidi, které by potěšilo vlídné slovo, zpěv či kytara nebo napečená buchta od manželky. Nedokážu si představit, že bych to ignoroval. Já osobně bych si to vyčítal.

Co Vám to dává?

Jedná se jednoznačně o win-win model. Já tomu dávám čas a nějaké finanční prostředky (doprava na místo a podobně) a za to dostávám moudrost života, přehled. Čerpám zkušenosti. Někteří senioři mají encyklopedické znalosti, jsou jazykově velmi zdatní a vykládáme si, jak to bylo kdysi. Zjistil jsem, že klienti, které navštěvuji, mluví vždy pravdu, na nic si nehrají. Když někde byli, tak tam skutečně byli. Ta jejich pravdomluvnost je vzácná.

Existují nějaké překážky u dobrovolnictví…něco, co jste si musel vyřešit nebo stále řešíte?

Vždy to chce čas, aby si to celé sedlo. Jednak vztah dobrovolník-klient, jednak obsah návštěv a taky sladění mého času s jejich. Doporučuji ale nespěchat a pokud si to vše nesedne s jedním klientem, není to tragédie, přijde další možnost.

Jak se Vám daří kombinovat dobrovolnictví s osobním i profesním životem?

Je to náročné, hlavně časově. Ale musím být na sebe tvrdý a zanést do svého diáře, že například příští neděli ve 13 hodin navštívím klienta a hotovo. Nic jiného už si tam nenaplánuji, i kdyby mě někdo prosil, abych šel někam jinam. Chce to osobní disciplínu.

Odkud se ve Vás bere ta touha pomáhat? Proč to děláte?

Moji prarodiče měli velké pole, zahrady, chovali jsme krávy. Nikdy jsem nezažil léto na čundru či pod stanem…možná jsem byl jednou, dvakrát na nějakém táboře jako dítě. Musel jsem rodičům a prarodičům hodně pomáhat, léto bylo vždy velmi pracovní. A to mi prostě jaksi zůstalo. Pomoc starším…zájem o ně ne slovy, ale činem. Alespoň si to myslím, nevím. Snad se nechlubím… 🙂

Jak byste motivoval ostatní lidi k dobrovolnictví?

Možná trochu tvrději: pokud to nezkusí, nezapojí se, budou to odkládat, tak jim uteče příležitost a pak už bude pozdě litovat. Říká se (i v církvích), že je důležitá práce s mladými (tábory, semináře apod.), ale práce se staršími má velké charisma a je rovněž motivující a stejně důležitá.

No a poslední otázka…Vy dobrovolničíte už desátým rokem. Jak se bránit vyhoření?

Neumím odpovědět. Tuto situaci jsem nezažil. To slůvko navíc nesnáším. Každá návštěva je o win-win modelu, já něco přinesu (čas, koláče od manželky) a odnáším si moudrost, nové znalosti či nějaké myšlenky. Já jsem spokojen a klient zřejmě taky. Po těchto návštěvách odcházím s vděčností k Pánu Bohu. Je mi dobře.

Děkujeme moc za rozhovor!

Taky děkuji. A ať se daří.

Zapojte se do dobrovolnictví i Vy a pomáhejte psát podobné i úplně jiné příběhy! 💚 Dobrovolničit můžete i ve vašem městě nebo kraji. Zjistěte jak a kde se můžete zapojit a jak se přihlásit. 👇

Více info o dobrovolnictví