Dobrovolnice Reja v Zambii: Je tisíckrát lepší někam vyrazit, než zůstat doma, i když je to někdy složité

Reja pochází z Litvy, studovala komunikaci na Vilnius University a má bohaté zkušenosti s nejrůznějšími zahraničními pobyty – od stáží přes studijní erasmus až po dobrovolnický pobyt s organizací ADRA. Reju po jejích cestovatelských zkušenostech v Evropě lákalo něco vzdálenějšího a neznámého. A tak se s námi rozhodla vyrazit do Zambie v jižní Africe, kde strávila pět měsíců. Přečtěte si v následujícím rozhovoru část jejího příběhu. 👇🌍

Hned při našem představení jsi říkala, že jsi chtěla jet hlavně někam daleko, co nejdál to šlo. Proč?

Já už mám víc zkušeností s různými pobyty, a tak vím, jak to zhruba kde chodí. Ale tentokrát jsem chtěla vyrazit někam, kde to neznám a netuším, co očekávat. Chtěla jsem vidět, jak to chodí ve světě, kde nežiju. V Litvě panuje o Africe tolik mylných představ, takže mou motivací bylo i ukázat, že Afrika je v pořádku a je taky hezká. Že je i jiná, než ji vidíme v médiích. Samozřejmě jsem chtěla i vyzkoušet nové věci, nabýt nové zkušenosti a pak je předávat dál a třeba otevřít tuto možnost i pro ostatní.

O jakých zemích jsi uvažovala? Byla nějaká jiná možnost než Zambie?

Uvažovala jsem o Mosambiku, ale protože se specializuji na komunikaci, musela jsem si vybrat něco s tímto oborem a potřebovala jsem angličtinu, kterou taky všechny projekty nenabízely.

Jak tě napadlo jet zrovna s organizací ADRA?

Já jsem o organizaci ADRA nikdy předtím neslyšela ani o ní nic nevěděla. Hledala jsem jen konkrétní pozice spojené s komunikací a taky s konkrétními zeměmi. Nějak se stalo, že zrovna tuto pozici měla česká ADRA v Zambii. Pak jsem měla možnost se setkat se svými úžasnými koordinátorkami z Česka a poznávala jsem organizaci až v průběhu.

Zeptám se ještě obecně: proč ses vůbec rozhodla jet dobrovolničit?

O různé dobrovolnické programy jsem se zajímala už na střední škole a lákalo mě to. Podařilo se mi to ale až na univerzitě. Já jsem vždy pracovala a studovala dohromady, ale teď po škole mě jen ten pracovní život zatím ještě nelákal, a tak jsem ještě chtěla zkusit něco nového.

Pojďme teď už k Zambii. Jaké byly první dny?

Na první dojem jsem se cítila hodně jinak než v Evropě. Prvním šokem bylo to extrémní horko, na které jsem si musela zvyknout během prvního měsíce. Dalším překvapením byli velmi přátelští lidé, které jsem nikde jinde nepotkala. Ty první dny byly hodně chaotické, vše tam funguje jinak, tak jsem vše postupně zjišťovala.

Měla jsi někoho, kdo ti s tím pomáhal?

Měla jsem kolegy v ADRA Zambie a koordinátorky Lenku a Elišku v Česku, ale chtěla jsem si na věci přijít sama. Každopádně mohla jsem se zeptat a možná by to někdy bylo i lepší. Až zpětně jsem zjišťovala, že nějaké věci, co jsem dělala, třeba nebyly úplně bezpečné. Ale přežila jsem. 😀

Jak to myslíš? Jaké věci?

Rozdíl oproti Evropě je ten, že musíš znát, jak co funguje a znát ty správné lidi, jinak se nikam nedostaneš. A pokud tohle už víš, tak se cítíš bezpečně. Ani si nemyslím, že mi hrozilo nějaké okradení nebo přepadení, jen jsem si mohla víc říkat o pomoc. V Zambii je každopádně pravděpodobnější, že se vám stane něco jako místnímu, než jako cizinci, protože jim jde hodně o obrázek Zambie v zahraničí.

Co místní, jak na tebe působili?

Byli to ti nejpřátelštější a nejmilejší lidé, jaké jsem kdy potkala. Jen vás pozdraví na ulici, zeptají se, jestli nepotřebujete pomoc. Ne kvůli zisku, ale proto, že vám chtějí pomoci. A dělo se to všude, kde jsem byla. Nikdo mě neobtěžoval.

Přesuňme se nyní k tvé práci tam. Co bylo tvým úkolem?

Dělala jsem v podstatě komunikaci, PR specialistku. To znamená sociální sítě, tvorbu obsahu, nastavení komunikace navenek. Tam nic moc takového předtím nefungovalo, vůbec to neznali, takže jsem pro ně mohla vytvořit novou vizi. Pracovala jsem především v hlavním městě. Dvakrát jsem ale i cestovala po vesnicích, abychom s ředitelem ADRA Zambie zkontrolovali místní kanceláře, udělali nějaké fotky, zjistili, jak projekt funguje, získali zpětnou vazbu a podobně.

To je fajn, že jsi pak mohla zhodnotit život ve městě i na vesnici. Když to porovnáš, co jsi objevila?

Jsou tam rozdíly a hlavně místa, která jsou dělaná jen pro turisty, ale to jsem čekala. Takové ty velké hotely, které jsou krásně připravené, a jako turista moc reálný svět neuvidíte. Na vesnici jsou všichni strašně přátelští a vždy hlavně dost překvapení, že někoho jako já vidí.

Co ses během své dobrovolnické práce naučila?

No, v části sociálních médií nic moc, ale hodně jsem se naučila o tamních procesech a systémech. Všechno funguje úplně jinak než v Litvě. ADRA Zambie toho o sociálních médiích moc nevěděla, takže mou hlavní náplní byly diskuze a neshody ohledně toho, co by se mělo dělat. A nebylo snadné to změnit, protože procesy byly velmi pomalé a až moc hierarchické. Zároveň hrál v organizaci důležitou roli náboženský rozměr, který ovlivňoval i přístup k práci a komunikaci, ostatně většina obyvatel země je věřící. Ale obecně jsem se naučila komunikovat s lidmi s úplně odlišným kulturním i pracovním zázemím, to je cenné.

Změnilo tě to jako člověka?

Nemyslím si, ale začala jsem si vážit toho, co mám ve své zemi. Jaké možnosti si můžeme dovolit a jak svobodní můžeme být.

Doporučila bys tuto zkušenost někomu nebo jela bys znova?

Jela bych znovu do Zambie, ale nepracovala bych pro ADRA Zambie. My jsme prostě na spoustě věcí neměli shodu a mě to hrozně vyčerpávalo. Naštěstí jsem měla velkou podporu od svých koordinátorek z Česka. Aby to nevyznělo špatně: bylo na té práci i hodně dobrého, jen musíte překonat tu kulturní a náboženskou bariéru. Je ale tisíckrát lepší tam jet, než nejet, i když je to někdy složité.