Když jsem před pár měsíci odcházela z budovy školy, na školní nástěnce u vrátnice mě zaujala pozvánka na školení dobrovolníků ADRA. Už od začátku jsem tušila, co si mám pod sloganem „STAČÍ DAROVAT HODINU TÝDNĚ“ představit, a co bych od toho měla čekat.

Rozhodnutá a odhodlaná to zkusit jsem se pár dní před samotným školením zeptala kamarádky Elišky, jestli by do toho nechtěla jít se mnou. Na to mi Eliška bez váhání odpověděla, že ano. A tak jsme spolu a s dalšími skvělými lidmi strávili čtyřhodinové školení, ze kterého jsme odcházely plné nových a užitečných informací a rad ohledně dobrovolnické činnosti. Během následujících pár týdnů jsme s Eliškou absolvovaly proces vybírání zařízení a klientů, za kterými budeme alespoň jednou týdně docházet. Obě jsme se rozhodly pro Centrum sociálních služeb Znojmo, do kterého jsme dříve v rámci studia pravidelně docházely na praxi, takže jsme prostředí budov Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem  U Lesíka dobře znaly. S vedením jsme se domluvili, že Eliška bude docházet za panem Janem a já za paní Jarkou.

První setkání se samozřejmě neobešlo bez strachu, že si s paní nebudu mít co říct a že si zkrátka ,,nesedneme“. Ale opak byl pravdou. Hned na první schůzce jsme si s paní potykaly a týden od týdnu z nás byly větší a větší kamarádky. Dokonce se mnou za klientkou začala chodit i Eliška, stejně tak i já s ní za jejím klientem. Nyní je to už přes půl roku, co obě každý týden docházíme za oběma klienty a musíme říct, že každé setkání je pro nás velkým obohacením.

Každý klient je jiný a o to víc je každé setkání jedinečné. I přes to, že paní krátce po narození prodělala mozkovou obrnu, celý život je na vozíčku a je závislá pouze na péči druhých, je to neskutečně veselá a pozitivní žena plná energie, která je pro každou srandu. Pán s námi rád vzpomíná na své mládí a vypráví nám různé zajímavé a vtipné historky z doby, kdy působil jako profesor na základní škole.

Je těžké v jednoduchosti shrnout, co mi dobrovolnictví dalo. Kromě toho, že mi do života přineslo dvě skvělé osoby, mi dobrovolnictví hlavně otevřelo oči. Nyní vidím, že něco, co pro jednoho člověka může znamenat banalitu a samozřejmost, pro druhého znamená MNOHEM víc, než si mnozí z nás myslí.

                                                                                   Eva, dobrovolnice DC ADRA Znojmo

 

Studenti, přidejte se k našim dobrovolníkům a věnujte svůj  ČAS.