Nikča je mladá žena, která studuje sociální práci v Jánských lázních. Má ráda tanec, hudbu, přírodu, ráda si zamlsá, ráda poznává nové věci a moc ráda se směje. Z těchto slov by si někdo pomyslel, že je to úplně obyčejná mladá žena a nikoho by nenapadlo, že Nikča pro svůj tělesný hendikep má vše v životě trochu složitější než ostatní zdraví lidé. Pohybuje se pomocí elektrického invalidního vozíku, takže si vždy musí dobře naplánovat trasy své jízdy. Potřebuje pomoc při běžných úkonech péče o svou osobu, takže všechny své plány nebo každodenní povinnosti musí sladit se svou maminkou nebo asistenty, kteří jí pomáhají. A přesto nebo možná právě proto chce žít naplno, cítit se užitečně a dělat něco smysluplného. Jak sama říká, vracet něco málo společnosti zase zpět. A tak již třetím rokem v době letních prázdnin, kdy je doma ve Frýdku-Místku, „dobrovolničí“. Navštěvuje místecký Domov pro seniory. Vždy se najde někdo ze seniorů, kdo se s ní rád zapovídá. Třeba paní Maruška ji radostně vítá již od dveří. Proberou, jak se mají, co je kde nového, co prožily za dobu, co se neviděly, co sledují v televizi. A pokud paní Maruška zrovna nemůže přijímat návštěvy, potěší někoho dalšího. Senioři o ni říkají, že je to takové sluníčko. Bývá jim inspirací v tom, že nezáleží na tom, jak na tom člověk se svou tělesnou schránkou zrovna je, že se třeba necítí moc dobře, ale že je důležitější, když člověk bere věci tak jak jsou a umí se radovat z každého dne a z malých věcí, které nám život přináší.

Jolča je mladá žena, která dokončila své studium na vysoké škole a pracuje jako zdravotní sestřička v nemocnici. Má ráda tanec, hudbu, karamelový cheesecake. Ráda čte, maluje, prochází se přírodou a na tváři má všudypřítomný něžný úsměv. Jolča je dobrovolníkem ADRA již několik let. „Dobrovolničit“ začala už v době studia na střední zdravotnické škole a nejprve navštěvovala pacienty v Moravskoslezské nemocnici a pak v Hospici Frýdek-Místek. Díky této zkušenosti získala jiný vhled do zdravotnictví, než je studium.

Naučila jsem se vnímat pacienta jako člověka a nedívat se na něho jako na diagnózu, nabrala jsem více sebevědomí v komunikaci v „dospěláckém světě“ a měla možnost si vyslechnout zajímavé životní příběhy.

A tady se oba samostatné dobrovolnické příběhy spojují v jeden a naplňují poslání ADRA propojovat lidi, kteří pomoc potřebují s lidmi, kteří pomoc nabízejí. Jolča se stala dobrovolníkem Nikči v dobrovolnickém programu v domácnostech u lidí se zdravotním hendikepem. Jsou kamarádky, parťačky, které spojují podobné zájmy. Zajdou si spolu na kafe a něco dobrého, projdou se spolu v parku a povídají si o všem možném. Nebo se potkají na hudebním festivale, kde Nikča „řádí“ na koncertu Mirai, jehož hudbu má moc ráda. A když se nemohou vidět osobně, jsou spolu v kontaktu přes sociální sítě.

Obě mladé ženy se shodují, že dobrovolnictví je hřeje u srdce. Dodává jim vnitřní energii a zlepšuje náladu.

Všechny problémy se pak jeví malé a snadněji řešitelné. Protože dobrý skutek je prostě pecka.