Tornádo rok poté: pomohli jste s námi stovkám lidí

Když zacinká upozornění našeho pracovního chatu v 8 hodin večer, nevěstí to většinou nic dobrého. „Pusťte si televizi, na Moravě bylo tornádo.“ Zpráva, která šokovala celou zem, znamenala pro všechny v Adře jediné – musíme okamžitě začít pomáhat. Ještě večer svoláváme poradu krizového týmu, na místo vyráží Josef Koláček, koordinátor humanitární pomoci při mimořádných událostech, téhož večera vypisujeme veřejnou sbírku, na kterou obratem dárci a dárkyně začínají posílat peníze. Od časného rána drnčí telefony a přistávají zprávy, maily, svou pomoc nabízí firmy i jednotlivci, hlásí se dobrovolníci a dobrovolnice. Dostáváme první fotky a zprávy od Josefa o rozsahu škod. „Je to naprosté dílo zkázy, některé ulice nebo části obce bude potřeba znovu postavit,“ píše z Moravské Nové Vsi. Tak to pro nás v Adře přesně před rokem začalo

Solidarita v česku

V České republice do té doby nevídaná katastrofa si vyžádala několik lidských životů, stovky zraněných a způsobila rozsáhlé škody. Vyvolala ale také obrovskou vlnu solidarity. Prvních 6 milionů korun na sbírku ADRA SOS TORNÁDO se vybralo v řádu hodin po jejím zveřejnění. A zdaleka se nejednalo o číslo konečné. Celkem dárci a dárkyně na pomoc obětem tornáda v rámci naší sbírky věnovali 73 453 371 Kč, materiální pomocí v hodnotě několika milionů korun přispěly české firmy. Z hlediska objemu vybraných finančních prostředků je sbírka na pomoc lidem zasaženým tornádem naší historicky třetí největší sbírkou.

Zase bude dobře. Držte se. Myslíme na vás.
– dárci Koubovi

Jak jsme pomáhali

„ADRA jako organizace s dlouholetými zkušenostmi se ihned zapojila do systematické koordinace pomoci. Při podobných událostech je potřeba nejprve zmapovat rozsah škod, nastavit priority i koordinovat dobrovolnickou pomoc. Vedle toho se nesmí zapomínat ani na oblast psychosociální podpory zasažených obyvatel, která je důležitá od prvních dnů a v některých případech třeba i rok od události,“ přibližuje náš postup při mimořádných událostech Josef.

Co to znamená v praxi? Byli jsme součástí širších krizových týmů, komunikovali jsme s představiteli obcí, krajů, záchrannými složkami i dalšími neziskovými organizacemi. Nejprve si organizace rozdělily území, kde budou primárně působit, nám po dohodě s ostatními připadla Moravská Nová Ves. Do terénu pak vyrazily naše týmy složené ze zaměstnanců a zaměstnankyň Adry, dlouhodobých dobrovolnic a dobrovolníků či členů tzv. „KIP týmů“ (pozn. Komunitní intervenční psychosociální týmy). Na místě jsme pomáhali s tím, co bylo právě potřeba. Zprovoznili jsme infostánek, kde mohli místní lidé vznášet svoje požadavky a potřeby, zajišťovali jsme materiální, dobrovolnickou i psychosociální pomoc.

Svou roli plnili mezitím i naši lidé „v zákulisí“. Odpovídali na dotazy dárců a dárkyň, informovali o situaci na místě a o tom, co právě je, ale i není potřeba. Museli například brzdit nadšení lidí vyrazit do terénu bezprostředně po katastrofě. Jakkoli si vážíme ochoty lidí pomáhat, vždy zdůrazňujeme, že pomoc musí být koordinovaná, aby byla i efektivní. Tornádo bylo sice rozsahem škod nebývalé, nicméně stále se jednalo o katastrofu lokálního rozsahu. Kvůli velkému mediálnímu zájmu se ale do zasažených obcí sjížděly tisíce lidí z celé republiky a místy tak nechtěně komplikovaly práci záchranářům. Tématem bylo i pořádání materiálních sbírek. I zde bylo potřeba ochotu dárců nasměrovat, místní lidé například v prvních chvílích nepotřebovali věci jako oblečení, ale spíše stavební materiály apod.

První dny po tornádu trávila s uchem na telefonu Renáta Benešová Chlebková, která má v Adře na starost firemní dárcovství. Právě ona byla hlavní spojkou mezi firmami, které nabízely pomoc, a těmi, kdo na místě pomoc potřebovali. „Ze začátku bylo největší potřebou zakrýt torza střech. Zprostředkovávali jsme dodávky plachet, latí, hřebíků, zaváželi jsme tuny dřeva, dodávali powerbanky a propanbutanové vařiče pro zasažené domácnost, protože byly problémy s dodávkami elektřiny. Solidarita a lidskost, kterou jsem cítila v telefonátech, emailech či v komentářích na sítích, byla neskutečná,“ vzpomíná Renáta.

Lidi, držte se! A ať se Vám život vrátí co nejdříve k normálu. Jsme s Vámi.
– dárce Marek

Podíleli jsme se také na vytvoření systému pro rozdělení finančních prostředků. „Za jeden z úspěchů považuji, že se nám podařilo rozdělit první prostředky z veřejné sbírky v řádu několika dní a také to, že se neziskové organizace dohodly na jednotné částce, která byla zasaženým ze sbírek rozdělována,“ doplňuje k tomu Josef. Naše týmy monitorovaly rozsah škod, celkem ADRA uskutečnila monitorovací návštěvy ve více než 700 domácnostech. Následně jsme připravovali a se zasaženými podepisovali darovací smlouvy. Ačkoli to zní možná formálně a úředně, jedná se o nezbytnou součást naší práce. Právě tyto formality totiž zajišťují, že peníze vás, našich dárců a dárkyň, putují tam, kam putovat mají – na pomoc potřebným.

Komu jsme pomohli

Na přímou finanční pomoc bylo z veřejné sbírky domácnostem ve třech vlnách rozděleno 68 555 000 Kč. Finančně bylo přímo podpořeno celkem 250 zasažených domácností.  Zbytek peněz byl využit například na koordinaci pomoci, materiální zajištění, administraci sbírky, činnost informačního stánku a další návazné aktivity. To vše bylo možné jen díky podpoře našich dárců a dárkyň. Děkujeme, že pomáháte s námi. 

tak jí říkáme Lajka

Při našich monitorovacích návštěvách jsme vyslechly stovky lidských příběhů a zážitků z tornáda. Jedním z nich je příběh paní Hluché. Ta byla v době tornáda u své matky na návštěvě. Tento dům byl hodně pobořený, ale naštěstí nedošlo ke zranění. Paní Hluchá se bála, jakou spoušť uvidí po návratu domů a také o svá zvířata. Bylo to horší, než si uměla představit, dovnitř do obýváku nalétaly betonové kusy od sousedů, dřevěné fošny a spousta dalšího materiálu. Domnívá se, že kdyby v tu chvíli byla doma, nepřežila by. Hledala také své dva psy. Jednoho našla u sousedů, druhého vzalo tornádo a odneslo asi 300 metrů dále. Pejsek byl zraněný, ale naštěstí přežil a nyní už znovu běhá. „Tak jí říkáme Lajka,“ vykouzlila nám úsměv na tváři paní Hluchá.

a jak to bylo dál...

Až do konce listopadu ADRA poskytovala na místě i psychosociální pomoc. Psycholog Richard Kořínek, který několik měsíců působil v Moravské Nové Vsi, v našem starším rozhovoru s ním řekl: „S odstupem času adrenalin vyvanul, veřejný zájem více méně taky. U většiny lidí, se kterými jsem mluvil, převládá únava a vyčerpání. Spoustu práce mají za sebou, ale cílové rovinka je ještě v nedohlednu.“

A jeho slova platí i dnes, přesně rok od katastrofy. Před několika dny jsme se vypravili na návštěvu Moravské Nové Vsi, abychom udělali pár fotografií a popovídali si s místními. Lidé, kterým tornádo srovnalo domy se zemí, začali stavět teprve nedávno. A ti, kteří loni dělali nové střechy, letos pokračují s opravami plotů, garáží nebo upravují zahrady. Pokračují zkrátka v tom, na co loni už neměli energii a čas. Před jedním z domů zalévá nedávno vysazené stromy paní Jana. Vypadá unaveně a říká: „Je to náročné. Chtěli jsme co nejdříve bydlet zpátky doma, a tak jsme pořád dřeli. Za celý rok jsme nebyli na dovolené, každý víkend i všední dny po práci trávíme rekonstrukcí. Pořád chyběl nějaký materiál a ani kvalitní řemeslníky nebylo jednoduché sehnat.“

Během toho, co procházíme vesnicí a prohlížíme si, jak se vesnice za ten rok změnila, projíždí kolem na kole paní Petra: „Za chvilku dojde bouřka. Dívala jsem se na radar. Víte, sleduju to teď počasí každý den. A jak vidím, že jsou tam uprostřed červené barvy ta bílá pole, tak to už volám děti a jdeme se schovat pod schody. Za oknem už opravdu nestojím, jak jsem to dělávala během bouřky dřív.“

A opravdu je vidět, že ze západu se valí černý mrak. Lidé se na něho dívají s obavami, jak to dopadne tentokrát. I když tuší, že to bude pravděpodobně klasická bouřka, kterých za svůj život zažili stovky, semínko nejistoty je v nich zaseto. Bude trvat ještě mnoho bouřek, než je strach z ničivého živlu opustí.