Radomír Špinka působí už deset let jako ředitel humanitární a rozvojové organizace ADRA Česká republika. Když zrovna není v práci, tak například rád běhá. Před nedávnem si zaběhl svůj první maraton a nejen o tomto zážitku s ním hovořil Vít Hněvkovský, vedoucí oddělení komunikace.

Přejeme vám příjemné čtení našeho rozhovoru📚.

Radku, nedávno sis zaběhl svůj první maraton, a to ve skvělém čase 4 hodiny a 8 minut. Můžeš popsat své pocity?
Bylo to jedno z mých životních přání – jednou si zaběhnout maraton. Věděl jsem, že je to velká výzva, a pořád k tomu mám velký respekt. Největší radost mám z toho, že jsem doběhl do cíle v pořádku a že samotný běh byl lepší, než jsem si dokázal představit. Už při startu, když jsme s deseti tisíci dalšími běžci stáli v ulici Celetná a zněla Smetanova Vltava, mi běhal mráz po zádech. A když jsem po čtyřech hodinách dobíhal do cíle Pařížskou ulicí, povzbuzován stovkami lidí, mezi nimiž byli i moji přátelé a rodina, cítil jsem obrovskou vděčnost, že jsem to zvládl.

Cítíš dnes únavu nebo bolest svalů?
Nohy bolí, ale není to nic hrozného. Nikdy předtím jsem tak dlouho v kuse neběžel, takže jsem s tím počítal. Na druhý den jsem byl normálně v práci a dokázal jsem vyjít a sejít schody 🙂.

Přišla na tebe krize kolem pověstného 30. kilometru?
Před závodem jsem se hodně ptal kamarádů, četl zkušenosti ostatních a čekal jsem, jestli a kdy krize přijde. Jsem moc rád, že se žádná velká krize nedostavila. Myslím, že to bylo díky několika věcem. Poslední čtyři měsíce jsem pravidelně trénoval a díky radám kamaráda Jirky, který má za sebou sedm maratonů, jsem si dal velký pozor, abych nezačal moc rychle. Říkal mi, že to byla jeho největší chyba při prvním maratonu. Takže jsem se první polovinu závodu držel zpátky, i když mě předběhlo asi 700 běžců. Šetřil jsem síly, pravidelně doplňoval energii i vodu – a i díky tomu jsem v druhé půlce naopak předběhl asi 800 běžců já. Tyto rady se mi opravdu vyplatily a jsem za ně vděčný.

Překvapilo tě při přípravě na maraton něco, co jsi nečekal?
Překvapilo mě, že běhání vůbec nemusí být nuda. Naopak mě to začalo bavit a určitě chci běhat dál. Díky běhu jsem potkal spoustu skvělých lidí, které bych jinak nepoznal, a zjistil jsem, že si můžu postupně posouvat své hranice.

Co tě motivovalo k rozhodnutí uběhnout maraton právě teď?
Mám rád výzvy a maraton byl jednou z nich. Když jsem začal pravidelně běhat, řekl jsem si, že už není na co čekat, a rovnou jsem se přihlásil. Samotná registrace pro mě byla motivací vzít přípravu opravdu vážně – a to se taky stalo.

Poběžíš maraton znovu?
Pokud budu zdravý a budu dál běhat, určitě bych si maraton někdy rád zopakoval. Jestli to bude zase v Praze, nebo někde jinde, zatím nevím.

Máš za sebou humanitární mise v zahraničí. Pomohly ti tyto zkušenosti při přípravě na maraton?
Myslím, že ano – hlavně v tom, že jsem se naučil vytrvalosti a nevzdávat se při prvních problémech, třeba při bolesti, nepohodě, zimě nebo dešti. A také v plánování. Stejně jako je maraton běh na dlouhou trať, i humanitární pomoc je dlouhodobý proces. Na misi je nejdřív potřeba poznat místní prostředí a kulturu, a teprve pak se do práce naplno zapojit.

Co bylo těžší – maraton, nebo zahraniční mise?
To bych nesrovnával – každé má své a jiné kouzlo. Maraton je moje osobní výzva pro radost, práce v humanitární organizaci je zase zaměřená na pomoc druhým.

Jak ses dostal k běhání? Běhal jsi už od dětství?
Vždycky jsem rád dělal různé sporty, ať už v létě, nebo v zimě, ale běhání mě dřív vůbec nelákalo. Začal jsem s ním až před rokem v Praze, kdy jsem se přidal ke skupině běžců na Brumlovce. Vedou nás Soňa a Michal, kteří nás dokázali pro běh nadchnout – a i já si ho díky nim oblíbil.

Pomáhá ti běh zvyšovat psychickou odolnost? Práce ředitele ADRA asi není jednoduchá.
Určitě ano. Pohyb, hlavně v přírodě, je pro mě zdrojem odpočinku a načerpání nových sil. A není to jen běh – stačí procházka, výlet na kole nebo túra na horách. Je to pro mě jeden ze způsobů, jak si dobít energii pro práci.

Přemýšlíš při běhu o pracovních věcech?
Většinou ne. Naopak se snažím vypnout a nic neřešit. Ne vždy se mi to podaří, ale většinou ano. Velká část mé pracovní doby je o komunikaci, jednání s lidmi a soustředění, proto běh je na druhou stranu pro mě čas, kdy mohu vypnout hlavu.

Pojďme ještě na závěr k něčemu aktuálnímu – v některých městech již odstartoval náš ADRAběh, který trvá od 5. do 18. května 2025. Připojíš se také?
ADRAběh pořádáme už deset let a několikrát jsem se ho zúčastnil i jako běžec. Letos se rád zapojím v Praze a možná i v Českých Budějovicích. Často pomáhám s organizací – třeba s předáváním cen, řízením auta, stavbou stánků. Několikrát jsem měl tu čest ostartovat běh startovním výstřelem.

Jak bys tuto akci popsal někomu, kdo zatím neví, o co jde?
ADRAběh je sportovní událost, která kromě pohybu nabízí i možnost přispět na pomoc potřebným. Za deset let jsme díky němu podpořili pomoc lidem v Bangladéši, Mali, Sýrii, Keni i u nás v Česku. Cílem letošního 11. ročníku benefičního ADRAběhu je za vybrané „startovné“ oslovit, proškolit a propojit více dobrovolníků a dobrovolnic, aby svými návštěvami mohli ještě většímu počtu osamělých lidí přinášet radost a blízkost. ADRAběh je také prospěšná společenská událost – naši dobrovolníci například vezmou seniory z domovů na procházku nebo projížďku na vozíku.

Co bys vzkázal lidem, kteří s během začínají, ale chtěli by jím podpořit dobrovolnictví?
Každé benefiční startovné pomáhá. Nemusí jít o rychlost nebo dlouhé kilometry. Stačí se zapojit a užít si radost z pohybu a pocit, že svým během může člověk někomu pomoci. Já ADRAběh určitě podpořím a pokud to půjde, i si ho zaběhnu.