„Dobrovolníci nejsou placeni – ne proto, že jsou bezcenní, ale proto, že jsou k nezaplacení.“ S tímto krásným citátem přišla Matka Tereza před více než sto lety. Co se dobrovolnictví týče, existuje ještě jeden citát od téže osoby, který zní: „V tomto životě nemůžeme dělat velké věci. Můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou.“ Pochopit význam těchto citátů je velmi jednoduché, jejich pravý smysl ale poznáte až při vlastní zkušenosti.

Nám se to podařilo před několika měsíci, kdy jsme se rozhodly stát se dobrovolníky ADRY (ADRA je mezinárodní humanitární organizace). Napsaly jsme email, domluvily si úvodní schůzku, vyplnily potřebné formuláře a prošly „školením“. Poté jsme mohly nastoupit. Vybraly jsme si Domov pro seniory v České Lípě. Dobrovolníci ADRY však v České Lípě navštěvují také Dětský domov, Nemocnici, Alzheimer centrum, Denní stacionář pro vozíčkáře, působí i u seniorů v domácnostech apod.

Do Domova pro seniory chodíme každý pátek ve stejný čas, většinou za stejnou skupinkou lidí. „Naše nové babičky a dědy“ navštěvujeme ve dvojici (Dominika Kucrová a Monika Matějková – studentky z Gymnázia Česká Lípa) a vždy si s nimi povídáme, ať už o tom, co je nového, nebo s nimi hrajeme „člověče, nezlob se“. Scházíme se zpravidla ve společné jídelně, ale občas za nimi zajdeme i na pokoje. Je hezké sledovat jejich překvapené nebo nadšené výrazy, když se ukážeme a těší nás, že když nám do páteční návštěvy něco vleze a my nemáme možnost se dostavit, když se „babičky a dědové“ další týden ptají, proč jsme nedorazily. Docházíme za nimi s nadšením.

Zpočátku jsem do dobrovolnictví šla s tím, že chci pomáhat druhým a i maličkou pomocí jim třeba zpříjemnit život, neměla jsem však nejmenší tušení, jak tím vlastně zpříjemním život i sama sobě. Návštěva „babiček a dědečků“ se stala jednou z mých oblíbených činností a na páteční odpoledne se vždy těším. Vidět radost na jejich tváři vždy, když za nimi dorazíme, je pocit z nezaplacení – jak by řekla i Matka Tereza.