Příběh Inny Tarasiuk
Do Brna jsem přijela se dvěma malými dětmi hned po začátku války. Doma jsem pracovala jako ekonomka a středoškolská učitelka angličtiny. Můj život tam byl plný plánů a nadějí. Jednoho dne to válka všechno zničila. Žila jsem ve městě Rivne. Přímo ve městě žádné válečné akce neprobíhaly, ale v té době rusové bombardovali rivenské letiště. Dlouhou dobu hrozilo nebezpečí od běloruských hranic, především provokace namířené proti místní jaderné elektrárně. Proto jsme se rozhodli přestěhovat na Slovensko. Manžel tam pracoval jako řidič kamionu pro jednu dopravní společnost. Byli jsme s ním neustále v kontaktu. Když jsme přejížděli přes hranice v Užhorodě, manžel mi zavolal a řekl, že ubytování najdeme v České republice, ve městě Brně, kde pro nás jeho kamarád našel malý dvoupokojový byt.
Po příjezdu do Česka se mi zdálo, že se můj život zastavil. Neuměla jsem česky a neznala jsem zvyky a tradice českého národa. Všechno pro mě bylo nové a nezvyklé. Později jsem si našla kurzy češtiny, práci a školu pro mé děti.
Postupně jsem si zvykla na život v České republice a v Brně. Líbil se mi přátelský a milý přístup Čechů i otevřenost a upřímnost českých dětí. Naučila jsem se jazyk a pak jsem se seznámila s ženou, která mě pozvala, abych se zúčastnila jednoho z projektů Adry. V té době jsem o Adře nic nevěděla. Později jsem si v Adře našla mnoho dobrých přátel a především upřímnost, otevřenost a laskavost. Také jsem chtěla být nějakým způsobem užitečná, a tak jsem se stala dobrovolnicí Adry. Když ADRA v Brně otevřela charitativní obchůdek, byla mi v něm nabídnuta práce. Nabídku jsem s radostí přijala.
Líbí se mi práce s lidmi a hlavně pocit užitečnosti. V obchůdku již mám „své“ zákaznice, kterým věnuji vlídné slovo. Velmi mě pak těší jejich poděkování. Práce v Adře mě mnoho naučila a osobně mi hodně dala. Mám radost, když do našeho charitativního obchůdku chodí také naši krajané a nakupují hezké oblečení za nízké ceny.