Na to se člověk nemůže připravit. Rozhovor o situaci na Ukrajině s humanitárními pracovníky ADRA.

Josef Koláček a Andrej Arvensis patří od začátku války na Ukrajině do nejužšího krizového týmu ADRA. Josef, kterému v Adře nikdo neřekne jinak než Jožka, je naším hlavním koordinátorem při mimořádných událostech. Zasahoval mnohokrát při povodních, po tornádu a dalších mimořádných událostech. Andrej pracuje na zahraničním oddělení, kde má obvykle na starost koordinaci našich humanitárních a rozvojových projektů na Ukrajině, v Nigeru, Zambii a dalších zemích. V posledních dnech a týdnech oba plně zaměstnává organizace humanitární pomoci lidem zasaženým konfliktem na Ukrajině.

Jožko, Andreji, oba patříte do krizového týmu ADRA a sami jste již také v rámci monitoringu na Ukrajinu opakovaně vycestovali, naposledy před několika dny. Čemu se tam ADRA aktuálně věnuje? Co přesně jste na místě zařizovali?

AA: V tuto chvíli se soustředíme hlavně na poskytování materiální pomoci do oblasti Zakarpatí. Z České republiky vypravujeme kamiony s potravinami, hygienickými a zdravotnickými potřebami, matracemi, dekami, ale například i powerbankami a podobně. V rámci této konkrétní cesty bylo potřeba hlavně udělat rychlý monitoring na místě, potkat se s týmem, rozdělit si úkoly a zkoordinovat se.

JK: Zajišťovali jsme třeba skladovací prostory, protože ty stávající nebyly úplně dostatečné. Podařilo se nám zařídit jeden velký a dva menší sklady. Dalším úkolem bylo posílit jak metodicky, tak materiálně kancelář ADRA Ukrajina, protože kolegové, kteří tam narychlo přijeli z jiných částí Ukrajiny, neměli k dispozici dostatečné vybavení. Takže jsme jim poskytli telefony, SIM karty, tiskárny, počítač, zkrátka vybavení kanceláře. Domlouvali jsme se, jak zajistit logistiku zdravotnického materiálu. Podařilo se nám zkontaktovat místního lékaře, který se věnuje převozu zdravotnického materiálu a má dobré informace z různých regionů Ukrajiny, včetně přehledu základních potřeb v různých regionech.Tyto informace nám mohou výrazně pomoct při distribuci pomoci a především zdravotnického materiálu.

AA: Kromě toho jsme na Ukrajině zajistili několik autobusů, které slouží k evakuaci a k přepravě uprchlíků poblíž hranic. Dále je využijeme i na transport potravin a potřebného materiálu pro obyvatele ve městech přímo zasažených válkou.

Česká ADRA úzce spolupracuje s dalšími pobočkami, včetně ADRA Ukrajina. Díky kolegům z této kanceláře máme od začátku informace přímo „od zdroje“ a můžeme reagovat na aktuální potřeby. Můžete nám přiblížit jejich práci?

JK: Za normálních okolností má ADRA na Ukrajině 4 kanceláře – jedna v Mukačevu, jedna v Kyjevě a dvě na východě, v Luhanské a Doněcké oblasti. Vzhledem k okolnostem teď ale funguje jen jedna na Zakarpatí a sem postupně přichází kolegové a kolegyně z ostatních kanceláří. Soustředí se teď na dva hlavní prioritní úkoly, a to je pomoc s evakuací lidí ze zasažených zón, z východní Ukrajiny, z oblasti Kyjeva či Mariupolu. Tím druhým úkolem je distribuce materiální pomoci vnitřně vysídleným lidem, kterých jsou teď na Zakarpatí desítky tisíc.

Když jsme u kolegů z Ukrajiny, jak tuto situaci zvládají? Musí to pro ně být velký stres, když jde často i o jejich rodiny a blízké, kteří jsou sami v ohrožení.

AA: Přesně tak. Naši kolegové na Ukrajině mají náš největší respekt. Sami museli opustit své domovy, mnozí z nich poslali rodiny za hranice, aby byly v bezpečí. Tito lidé nejsou jen humanitární pracovníci, kteří pomáhají lidem v nouzi, ale zároveň se sami stali příjemci pomoci. Každý se s touto situací vyrovnává jinak, co jsem u svých kolegů viděl já, bylo vyčerpání, strach z nejistoty, strach o jejich blízké a kamarády, ale také obrovské odhodlání, nasazení a solidaritu.

Sami se poskytování humanitární pomoci v krizových situacích věnujete dlouhodobě. Je to pro vás tentokrát jiné?

JK: V minulosti jsme často pomáhali v Česku při povodních, teď v létě při tornádu. Máme zkušenosti z pomocí uprchlíkům v době konfliktu v zemích bývalé Jugoslávie, i psychosociální pomocí uprchlíkům v Sýrii a Libanonu. Ale pokaždé je to jiné a nové. Setkávat se s lidmi, kteří ve svém životě zažili hrůzostrašné okamžiky, na to asi člověk nikdy nebude dostatečně připravený. A je to hodně o tom, nakolik dokáže sám sebe chránit, aby mohl podporovat ostatní a být jim přínosem.

AA: Jak říkal Jožka, vždy je to jiné. Ale to, co všechny tyto situace spojuje, jsou emoce lidí, kteří se v nich nacházejí. Utrpění, strach, smutek a bolest nedělají rozdíly mezi etniky, národy či státy.

Jste v kontaktu i s ostatními humanitárními organizacemi, je nějakým způsobem koordinováno, kam pomoc směřuje?

JK: V rámci českých nevládek jsme se domlouvali a nějakým způsobem rozdělovali oblasti s Člověkem v tísni, Červeným křížem a Diakonií. Ale pravdou je, že země je tak velká, že nejde jednoduše si rozdělit celé území, do některých oblastí se navíc nedá vůbec dostat. Zároveň zde také samozřejmě působí místní humanitárky, které jsou koordinovány v rámci pracovních skupin ukrajinského Ministerstva pro mimořádné události a věnují se v rámci jednotlivých distriktů třeba distribuci materiální pomoci do nemocnic.

AA: Koordinace je při krizových situacích klíčová. Jedna věc je pomoc, ať již finanční či materiální, získat, druhá efektivně ji rozdělit a dostat k potřebným. ADRA je součástí hlavních koordinačních hubů, tedy řekněme krizových týmů, v České republice. Jejich členy jsou zástupci ministerstev a státních složek a samozřejmě humanitární organizace. Kromě toho je česká ADRA součástí celosvětové sítě ADRA a tak dochází ke koordinaci i na nadnárodní úrovni. Každou pomoc, kterou organizujeme, konzultujeme s našimi partnerskými organizacemi na Ukrajině i Moldavsku, které je krizí také hodně zasaženo.

Během vaší cesty jste napřed navštívili hraniční přechod Ukrajiny se Slovenskem, jak to tam teď vypadá?

JK: Hodně se to mění. Oblast přechodu Vyšné Nemecké jsme navštívili už dvakrát, poprvé hned v prvním týdnu po vypuknutí konfliktu, kdy byla pomoc docela živelná a méně koordinovaná. Při druhé návštěvě už byl vidět výrazný posun, bylo zde vystaveno fungující stanové městečko, které je ale dnes už víceméně přestěhované.

AA: Stanové městečko bylo v podstatě takovou první pomocí pro uprchlíky, kteří hranice překročili pěšky. Mohli tu získat nouzový nocleh, zdravotnickou a psychologickou pomoc, oblečení a jídlo, ale i velmi důležité informace a poradenství pro uprchlíky o tom, jaké jsou jejich možnosti, na koho se mají obrátit, kam mají jít a podobně. V tuto chvíli už se ale se přestěhovalo do blízké obce Michalovce kde bylo slovenskou vládou zajištěno stabilnější a pohodlnější zázemí v halách či tělocvičnách. Lidé jsou tam z hranic převáženi kyvadlově autobusy. Obraz na ukrajinské straně hranic se ovšem zatím nemění. Zástupy lidí a aut, které dlouhé hodiny čekají na přechod. Většina z nich jsou ženy a děti.

Pokračovali jste na Zakarpatí, do dvou větších měst. Co zde lidé nejvíce potřebují, co je trápí? A co naopak nejvíce komplikuje práci vám?

AA: Situace v těchto městech je samozřejmě napjatá, ale lidé se snaží žít svůj každodenní život. Jak už jsme říkali, na Zakarpatí se přesunula velká část obyvatel, která utekla před válkou a čeká, jak se bude situace dále vyvíjet. Ubytovací kapacity jsou přeplněny, lidé musí spát v kostelech, školách, tělocvičnách apod. Podobná situace se dá předpokládat i v dalších městech na západě Ukrajiny. My jsme strávili noc v kostele. Lidé, kteří utíkají, se snaží dostat se do bezpečí, zabezpečit si ubytování a stravu, spojit se s blízkými. Naši práci nám nejvíc komplikuje bezpečnostní situace, pomoc se bohužel nemůže dostat ke všem, kteří ji potřebují.

JK: My sami jsme přespávali v kostele místní adventistické církve, kde ubytovávají uprchlíky. Byla tam jednak řada mladých lidí, ale převážně opět matky s dětmi. Krátce jsem mluvil s jednou z nich, která tam byla se svými třemi dětmi. Jeden z chlapců měl zřejmě nějakou virózu, navíc na tom nebyl dobře psychicky. Ostatní se mu snažili pomoci, podpořit ho, ale hlavně mu zajistit nějaké soukromí. To je jedna z věcí, kterou si tady moc neumíme představit, ta naprostá ztráta soukromí. Zde i na dalších místech ubytovávajících uprchlíky je veliké množství lidí na jednom místě, a i když je snaha vytvořit třeba alespoň určité kóje nebo rozdělit prostor plentami, tak stejně se ti lidé neustále potkávají a jsou v podstatě nepřetržitě spolu. Není to pro ně vůbec komfortní a není to vůbec vhodné na dlouhodobé ubytování, ale bohužel řada lidí zde asi dlouhodobě zůstat bude muset.

I když není možné přesně odhadovat další vývoj, existuje již nějaký plán, jak bude ADRA v následujících dnech a týdnech pomáhat? A na základě vašich zkušeností, co bude potřeba v dlouhodobém horizontu?

JK: ADRA pomáhá jak přímo na Ukrajině, tak následně i lidem, kteří uprchli do České republiky. Na místě budeme pokračovat v podpoře vnitřně vysídlených lidí, případně v dodávkách humanitárního a zdravotnického materiálu, to jsou naše dvě priority. V Česku se naše dobrovolnická centra zapojují v Kacpech (KACPU – Krajská asistenční centra pomoci Ukrajině). Nabírají a koordinují dobrovolníky a dobrovolnice, zajišťují překladatele a tlumočníky, pomáhají s registracemi, poskytují psychosociální pomoc atd. Postupně se tyto aktivity budou posouvat více ke vzdělávacím či aktivizačním aktivitám, zejména pro děti. A důležitá bude i psychická podpora, protože postupně přichází lidé ze vzdálenějších oblastí přímo zasažených válkou, kteří zde nemají ani příbuzné či známé, jako to bylo u první vlny uprchlíků. Tito lidé budou celou situaci snášet výrazně hůře a bude potřeba s nimi daleko více komunikovat, vytvářet podpůrné komunitní skupiny apod., které pomohu lidem s integrací.

AA: V současnosti už pracujeme na přípravě několika větších projektů. V dlouhodobém horizontu bude na Ukrajině potřebné obnovit nebo vystavět novou infrastrukturu, zabezpečit přístup ke službám, ke zdravotní péči a vzdělání, přistup k vodě a sanitaci, vytvářet podmínky pro návrat uprchlíků. Ale abychom s tímto mohli začít, je nutné, aby válka skončila. Všichni si přejeme jediné – aby to bylo co nejdříve.

Moc vám oběma děkuji za váš čas a především za veškerou práci a nasazení, s jakým lidem na Ukrajině i u nás pomáháte.

Rozhovor vedla Marcela Kubrová Adamusová, PR oddělení ADRA