Před měsícem vzniklo v Brně 12. dobrovolnické centrum ADRA, které je momentálně nejmladším DC ADRA v ČR. Abychom vám blíže přiblížili chod našeho DC, rozhodli jsme se udělat několik rozhovorů s různými lidmi, kterých se dotýká naše práce, nebo jsou do ní přímo zapojeni. Prvním v řadě je vedoucí nového brněnského centra Jakub Dostál, kterého vyzpovídala naše milá kolegyně Edit Fedorková, mající na starosti spolupráci s firemním sektorem.

Vítej u našeho prvního rozhovoru.

Děkuji, asi bych měl přiznat našim čtenářům, že to byl vlastně můj nápad… (smích). Ale věřím, že časem přijdou na řadu zajímavější lidé. Třeba naši dobrovolníci.

Naše dobrovolnické centrum začíná druhý měsíc své existence, co všechno ale předcházelo jeho vzniku?

Jak správně naznačuješ, dobrovolnické centrum jen tak nespadne z nebe. Jeho vzniku předcházel rok pečlivé práce, promýšlení, jednání, zvažování, výběr dobrovolníků, schůzky s nimi a hlavně tři čtvrtě roku aktivní dobrovolnické činnosti v domovech pro seniory.

Říkáš, že již devět měsíců v Brně ADRA aktivně funguje v dobrovolnické činnosti. Jak je možné, že jsme vznikli až teď na podzim?

To je zajímavá otázka (úsměv). Je to možné proto, že jsme se při vzniku DC (tzn. dobrovolnické centrum) rozhodli jít tzv. severomoravskou cestou.  To znamená, že když začala na severní Moravě vznikat dobrovolnická centra, ve dvou případech se to stalo tak, že z největšího centra se postupně vyčlenila dvě menší, která poté dále rostla, a rozvíjela se. Tato cesta je výhodná v tom, že může docházet k snadnějšímu přenosu know-how a budoucí nový vedoucí se může učit od stávajícího vedoucího a čerpat od něj zkušenosti a také inspiraci. Proto jsme se rozhodli začít pracovat na DC Brno ve spolupráci s kolegy z DC Znojmo, které bylo do letošního 1. září jediné naše DC na jižní Moravě.

Bude toto osamostatnění znatelné například ve vztahu k dobrovolníkům či jejich práci?

Dobrovolníků se vznik nového centra výrazněji nedotkne, na druhou stranu zde konečně máme centrum, které je naše jako všech Brňáků. Je také pravda, že naše dobrovolnické programy budou ještě do konce roku probíhat ve spolupráci s našimi znojemskými kolegy.

Jak sám říkáš, otevřelo se nové dobrovolnické centrum, co však znamená, že někdo působí jako DOBROVOLNÍK?

Dobrovolník je v podstatě někdo, kdo dělá něco, co nemusí, za co nemá žádné peníze a dělá to pro ostatní. Občas mi někteří lidé říkají „Já nejsu dobrovolník, já jen tak pomáhám.“, ale o tom přesně dobrovolnictví je. Udělat něco pro druhého člověka, ať už to dělám pod nějakou organizací nebo během různých situací, které život přináší.

Stále se bavíme o dobrovolnících, ale ještě jsme se nedozvěděli to nejdůležitější. Co přesně obnáší role dobrovolníka?

Jak už jsem zmínil, v současné době vysíláme v Brně dobrovolníky do čtyř domovů pro seniory, kam dobrovolníci docházejí trávit se seniory jejich volný čas. Přichází tam pravidelně jednou týdně či jednou za 14 dní na hodinku či dvě. Prakticky to probíhá tak, že dobrovolníci chodí vždy za svým určeným seniorem, s nímž si povídají a provádí různé aktivity, které jim oboustranně vyhovují a jsou přiměřené věku a zdravotnímu seniora.

Jak vypadá takový typický dobrovolník Adry?

Bude to znít jako hrozné klišé, ale typický dobrovolník Adry má srdce na pravém místě. Má upřímný zájem o druhé lidi. Jinak, dobrovolníci jsou lidé všech věkových kategorií, od teenagerů až po samotné seniory. Jsou to většinou ženy, ale také muži, jsou to lidé různých profesí, zájmů, hodnotových orientací i povah, které spojuje jedno-a to je zájem dělat něco pro ty, kteří to potřebují.

Už jsme se dozvěděli, jak vypadá typický dobrovolník. Jak to však vypadá na druhé straně dobrovolnické práce?

Začal bych možná trošku zeširoka. Na druhé straně dobrovolnické práce jsou senioři, kterých v brněnských domovech, kromě LDN a nemocnic či hospiců, žije více než 2000. Každý z nich má svůj životní příběh a velká část z nich bojuje s pocity osamělosti, někdy i beznaděje a někteří z nich se obtížně vyrovnávají se životem seniora, který je jako by ostatním na obtíž. Dobrovolníci jim, alespoň částečně, přináší zpět jejich společenský život a nezřídka i nové přátelství. Naším úkolem je vybrat seniorům vhodného člověka, který si na ně pravidelně udělá čas, během něhož tam bude pouze pro ně. I kdyby to bylo jen na hodinu týdně, stále to má obrovskou cenu. Proto je také v domovech pro seniory relativně velký zájem pro dobrovolníky.

Myslíš ze strany personálu domovů pro seniory nebo ze strany samotných seniorů?

Obojí. Není v silách personálu domovů věnovat svých klientům tolik času ke společenskému kontaktu, kolik by optimálně potřebovali, i když samozřejmě dělají, co mohou. A je také celá řada seniorů, kteří o čas strávený se člověkem zvenčí stojí. Zřejmě i z těchto důvodů máme velice dobré zpětné vazby na práci našich dobrovolníků. Dokonce máme jeden případ, kdy se naší dobrovolnici povedlo aktivizovat klienta, který trávil již téměř veškerý čas na lůžku prostě jen tím, že se mu věnovala a že jej brala na pravidelné procházky po chodbě. Tento příběh a mnoho dalších je ten hlavní důvod, proč děláme to, co děláme. Protože to má smysl a protože každý člověk si zaslouží důstojný život, v němž bude vnímat, že není sám a že na něm někomu záleží.

Z Tvého vyprávění cítím, že má práce a činnost brněnského dobrovolnického centra má velký smysl. Za tu krátkou dobu působení pod znojemským centrem dokázala vnést nové zkušenosti a zážitky do života ne jednoho obyvatele Brna, tedy seniorů i dobrovolníků…

A nejen těch, ale i nás, kteří na tom pracujeme. Pro mě osobně to byl rok, který mě hodně posunul jak po profesní, tak po lidské stránce. Setkal jsem se spoustou lidských osudů, jak seniorů, tak dobrovolníků, a bylo krásné být u toho, jak se jejich životy vzájemně prolínají a obohacují. A jakou radost dobrovolnická práce přináší všem zúčastněným.

A v čem tedy přesně spočívá Tvá práce?

Protože jsme malé a teprve vznikající centrum, jsem nejen vedoucí, ale i koordinátor dobrovolníků. Má práce tedy spočívá v tom nalézt vhodné dobrovolníky, připravit je na jejich činnost a být tady pro ně během jejich dobrovolnictví u nás. Zároveň je také mým úkolem zajistit, aby vše fungovalo, jak má. Spoluprací s našimi domovy pro seniory počínaje a strategickými rozhodnutími a zajištěním ekonomického fungování našeho centra konče. Jinými slovy, mým úkolem je nacházet vhodné zdroje, ať už lidské či finanční pro to, aby se našim seniorům lépe trávil podzim jejich života a zajistit, aby zdroje, které získáme, končily tam, kde je to nejefektivnější. Zároveň je mým úkolem také komunikovat to, co děláme, s veřejností, aby o nás lidé věděli a mohli se svobodně rozhodnout, zda nás chtějí podpořit nebo se k nám přidat jako dobrovolníci, protože podle našich zkušeností má řada lidí o to, co děláme, zájem, jen o nás ještě neví. Zatím!

Co je Tvým nejsilnějším zážitkem za ten rok?

Silných zážitků byla za ten rok celá řada, ale nejsilnějším z nich pro mě asi byla první návštěva s jednou naší dobrovolnicí u seniora, který nikoho nemá a jehož zdravotní stav již není příliš dobrý. Při první návštěvě, kam obvykle chodím společně s dobrovolníky, se pracovnice domova zeptala seniora, zda by chtěl, aby za ním naše dobrovolnice docházela a trávila s ním čas. A tomuto člověku, na němž už bylo výrazně vidět jeho stáří a všechno, co s tím souvisí, se najednou rozzářily oči a na tváři se mu objevil úsměv a ozvalo se radostné „Ano!“. V tuto chvíli je to už tři čtvrtě roku, co naše dobrovolnice chodí za tímto pánem, a já věřím, že to obrovským způsobem obohatilo život oběma.

To je hezký příběh, určitě je to také povzbuzující.

Přesně tak, jsou to chvíle, které mi pomáhají překonávat i obtížné fáze mé práce, protože vím, že kdybychom se tady v Brně do toho před rokem nepustili, zdánlivě by se nic nezměnilo, svět by se točil dál, my bychom si dál žili vlastní životy, ale život těchto dvou lidí, a řady jiných dvojic, by byl do určité míry o něčem jiném.

Líbí se mi myšlenka toho, že ač na první pohled se nic nezmění, životy několika desítek lidí jsou nevýslovně obohaceny. Proto by byla škoda zůstat jen u tohoto. Jaké budou další oblasti, kam bude naše DC směřovat? Nebo kam bys chtěl, aby směřovalo?

To jsou dvě rozdílné věci (říká s úsměvem). Mým velkým přáním je, aby každý senior, ale nejen senior, ale i ostatní lidé pobývající v zařízeních zdravotně-sociální péče, měli k dispozici někoho, budou-li o to stát, kdo s nimi bude pravidelně trávit volný čas a kdo bude naplňovat potřebu lidské blízkosti. Na druhou stranu, byl jsem vždy spíše optimistický realista a vím, že člověk nemůže dělat všechno a už vůbec nemůže dělat všechno hned. Proto se teď zaměřujeme na rozvoj dobrovolnictví v našich čtyřech brněnských domovech a od nového roku také zahajujeme dobrovolnický program ve Vyškově, kde má ADRA charitativní obchůdek. Na druhou stranu, již teď se na nás obrací další brněnské organizace, které mají zájem o naše dobrovolníky. Vše se ale odvíjí od toho, kolik finančních prostředků budeme schopni pravidelně zajišťovat. Ať už od našich dárců, veřejné správy nebo od našeho zřizovatele, kterým je Církev adventistů.

Tomu rozumím. Co bys na závěr popřál našemu novému DC?

Aby mělo vždy dostatek ochotných dobrovolníků, které bude jejich dobrovolnická činnost naplňovat, abychom mohli i nadále zvyšovat kvalitu života klientů, s nimiž pracujeme, a abychom společnými silami mohli dělat tento svět lepším místem k životu. Možná se to zdá jako drobnost změnit život určité skupině seniorů nebo jinak potřebných, ale z pohledu těchto lidí jim můžeme naší prací pozitivně ovlivnit celý jejich svět. To je mé přání a to je mým cílem.

To je myslím ten nejlepší optimistický závěr, jaký si mohl tento rozhovor přát. Děkuji Ti moc za rozhovor a přeji celému novému centru, ale především Tobě, mnoho zdaru a úspěchů!