Sedím u hrnku s čajem a přemýšlím, jak dál. Co napsat o době, která uplynula od počátku března… Pohledem ženy – dobrovolnice, navíc v důchodovém věku, zařazené do „ohrožené kategorie“. Pokud by situace nebyla vážná, vyznělo by to jako černý humor.
Často myslím na své známě z Domova seniorů ve V.M., se kterými jsme se pravidelně vídali již třetím rokem. Téměř dva měsíce nyní sedí pouze ve svých pokojích, nemohou do společenské místnosti, prostě karanténa. Pro mnohé z nás nepředstavitelné.
Jak můžeme být k užitku pro jiné? Napsat dopis, napsat mail, zprávu. Nebo prostřednictvím aplikace Messenger nebo WhatsApp se spojit na skypu, a popovídat si, co se děje v našem životě, co zajímavého jsme četli nebo uvařili, jak snášíme tuto dobu. Prostě jenom na chvíli být pro někoho milým společníkem. Nejjednodušším způsobem je využití mobilů – myslím, že každého potěší lidský hlas a projevený zájem třeba jednou týdně.

Pevné zdraví, a víru v lepší zítřky přeje všem Adriana Bulová, dobrovolnice